Vít Liška  
v_liska@post.cz  

Jaro 19. února 2002 - První "jarní" pozorování Za letošního neobvyklého oteplení se již v polovině února začali objevovat první "poslové jara". Po zprávách z nížin o pozorování skřivanů, špačků a čejek jsem je několik dní marně vyhlížel. Dočkal jsem se 18. února za poměrně chladného a větrného počasí. Asi 20 skřivanů protahovalo nízko nad polem a společně s velkým hejnem kvíčal hledalo na louce potravu 10 špačků. 2. března 2001 - Špaček přiletěl přesně Kolem 2. března dorazili špačci i na Vysočinu. Zahlédl jsem je jako vždy cestou do školy, jak "kontrolovali" budku na štítě stodoly u silnice. Vždy si při jejich příletu vzpomínám na příhodu starou asi 10 let. Tehdy jsem špačky netrpělivě vyhlížel, ale ještě v polovině března se stále neobjevovali. Vlastně z dlouhé chvíle jsem v sobotu ráno opravil starou budku a kolem desáté hodiny ji zavěsil na strom před okny. Úklid žebříku a nářadí mohl trvat tak 10 minut, a když jsem se z domu podíval na budku, první jarní špaček už u ní seděl a zpěvem mi oznamoval svůj návrat. 3. března 2005 - Jarní zpěv To, že v předjaří začínají ptáci zpívat není nic neobvyklého. Někdy tak reagují i na výrazné oteplení během zimy. V posledních dnech však trvá "pravá zima", a tak mě zpěv strnada obecného při 20 stupních pod nulou přece jen trochu překvapil.       >>> strnad_o.mp3 - 35 kB. 6. března 2002 - Strnad rákosní I když tomu jméno ptáka nenasvědčuje, vídám ho téměř každé jaro na polích a loukách. Většinou na zemi nebo na bylinách a keřích. V hnízdním období jsou ovšem jeho domovem porosty na březích rybníků, řek, bažiny nebo vlhké louky. Sameček se dá snadno rozeznat podle černé hlavy, samička má hlavu hnědou se světlými pruhy. 12. března 2002 - Červenka obecná Většinou počátkem března (může i přezimovat) se objevuje a zpívá příjemným hlasem tento pták velikosti vrabce. Běžně ho můžeme vídat v zahradách, parcích i v lesích. Nejvíce se zdržuje v křovinách nízko nad zemí, ale může zpívat i na vrcholcích vyšších stromů. Hnízdí na zemi v různých dírách v příkopech, na mezích, před časem jsem nalezl hnízdo červenky v odhozené plechovce od barvy. 15. března 2004 - Poodří Po delší době jsem měl více času a tak jsem nelenil a navštívil oblast Poodří, abych se podíval k vypuštěným rybníkům. A dobře jsem udělal, jen jsem přišel a už jsem mohl pozorovat divokou honičku, při které 5 racků chechtavých pronásledovalo vránu šedivku. V divokých kličkách se jim snažila uniknout, ale občas nestíhala a rackové do ní ve vzduchu šťouchali a klovali. V mělké vodě na dně rybníka se mezitím nerušeně procházeli čejky chocholaté a mezi nimi i jeden vodouš rudonohý, které celá záležitost vůbec nezajímala. Do toho si prozpěvoval strnad luční sedící v hejnu se zvonky a strnady obecnými, a už vůbec to nerušilo pěnkavy v jejich hlasitém jarním projevu. Kousek od hráze se křovím proplétala červenka a v louži pod ní se umýval hýl, aby s nadcházejícím jarem udělal dojem na hýlovou. Po stéblech rákosu jsem viděl šplhat naše nejmenší strakapoudy - strakapoudy malé, kteří nejsou příliš plaší a mohl jsem dobře sledovat i bez dalekohledu, jak se snaží najít nějakou potravu. Bohaté projevy života u rybníků nakonec doplnilo několik poláků velkých, hohol severní schovávající se mezi kachnami a hlasitým pokřikem se prozradily husy velké. J. Stančo 17. března 2004 - První (opravdu) jarní Prvního špačka jsem zahlédl už před měsícem, ale teprve před několika dny se ptáci opravdu začali vracet. Alespň k nám na Vysočinu. V sobotu již bylo špačků 6 a začali obsazovat budky. Včera zazpíval první skřivan, přeletělo několik holubů hřivnáčů a odpoledne jsem zaregistroval konipase bílého. Večer se již z blízkého lesa ozval svým melodickým hlasem drozd zpěvný. Jeho zpěv je charakteristický tím, že jeden motiv opakuje 2 - 3x a pak zkusí něco jiného. drozdzp.mp3 18. března 2003 - Maličká "sýkorka" Jeden z nejmenších ptáků (společně s králíčkem a střízlíkem) je zajímavý mimo jiné i výrazně dlouhým ocasem. Mlynařík dlouhoocasý se mimo období hnízdění ve skupinách nebo menších hejnech potuluje po lesích, zahradách a parcích, často ve společnosti různých druhů sýkor. Ještě tento týden jsem jedno takové hejnko zahlédl. Brzy však začnou mlynaříci tvořit páry a stavět své zvláštní kulovité hnízdo z mechu a lišejníku. Vyskytuje se ve dvou formách: středoevropská má tmavý pruh přes oko a severoevropská celou hlavu bílou. 23. března 2004 - Nenápadný zpěvák V minulém týdnu se začali ptáci hlasitě ozývat. A to nejen ti, kteří přiletěli po zimě. Šoupálky vídám pravidelně. Mimo hnízdního období většinou ve volnější společnosti sýkor a brhlíků. Patří společně se střízlíkem a králíčky mezi naše nejmenší ptáky a snadno mohou uniknout pozornosti, protože šplhají těsně přitisknuti ke kmeni (šroubovitě nahoru). Rozeznat šoupálka dlouhoprstého od krátkoprstého je poměrně těžké, ale tentokrát to bylo snažší. Šoupálek dlouhoprstý zpíval při svém typickém šplhání po kmeni asi 4 m přede mnou. Trochu připomínal hlas pěnkavy, ale viděl jsem ho zblízka, takže nebylo pochyb.soupalekdl.mp3 25. března 2003 - Bahňáci Začalo jaro a s ním začal i tah bahňáků, ptáků vázaných na vlhké louky, břehy rybníků a podobná prostředí. Protože většina pouze protahuje, je šance na pozorování právě teď. Protahují jednak po polích (například včera se u Opavy pohybovalo hejno čejek chocholatých v nepřehlédnutelném počtu asi 200 ptáků) a také dělají zastávky na dnech vypuštěných rybníků. I kdyby na první pohled takové bahnité dno se spoustou menších louží vypadalo pustě, při pozorném prohlédnutí je možné zahlédnout menší druhy, jak pobíhají bahnem a vodou. J. Stančo 25. března 2003 - Pozorování příletu ptáků I do okolí Dobříše se vrátilo jaro. Při procházce okolo polí jsou slyšet skřivani, ale u vody začíná být také živo. Na rybnících u Svatého Pole nedaleko Dobříše se objevilo osm čejek chocholatých. Postávají na břehu a odpočívají po návratu. Na bahnité mělčině hledá potravu pět kačerů čírky modré spolu se čtyřmi samičkami. Na hladině plave šest párů kachen divokých. Vrátili se také labutě, které zde každoročně hnízdí. Dalekohledem vidím na protějším břehu pobíhat konipáska lučního ve společnosti dvou konipásků bílých. Zdeněk Chuman, sweb.cz/chuman.zdenek 26. března 2006 - Bubnování Součástí hlasového projevu datlovitých ptáků je bubnování. Právě v předjaří si tímto způsobem samci vymezují svoje teritorium a svoji přítomnost oznamují i samičkám. Většinou jim k tomu slouží rezonující suché větve, občas zvolí i kus plechu nebo kovovou tyč ap. (>>> Strakapoud telegrafista) V posledních dnech jsem několikrát zaslechl bubnující strakapoudy velké (strakapoud.mp3 - 25 kB) a jednou se ozval i datel černý (datel.mp3 - 30 kB). 27. března 2003 - Ptačí oáza Již po několikáté jsem zabloudil k bývalé cihelně mezi poli a loukami. Na necelém hektaru jsou mohutné listnaté stromy s keřovým podrostem, smrkové mlází, močál připomínající jezírko, polorozpadlé zbytky budov a dosud stojící komín. Vše již 30 let neudržované. Tentokrát jsem zahlédl první jarní pěvušku modrou, budníčka menšího a poprvé se letos objevili i králíčci ohniví (oranžový, černý a bílý proužek na hlavě). Sýkorku s černou čepičkou jsem určil bezpečně, protože se ozvala svým dé dé dé - sýkora lužní. Pod keři hledali potravu kosi, z okolních luk přilétali drozdi brávníci a kvíčaly, objevila se i sojka, hlasitě zpíval sameček pěnkavy a na komíně odpočívala poštolka. Brzy se tady zabydlí i rehek domácí, červenka, pěnice černohlavá ... mohl bych vyjmenovat ještě mnoho druhů. 27. března 2005 - Králíčci Procházel jsem kolem malého smrčku, když jsem zaslechl tiché pohvizdování. Pátral jsem mezi větvemi,až jsem zahlédl králíčka obecného, skřítka mezi ptactvem. Proplétal se čile poblíž kmene, čas od času se zatřepotal u konce větvičky jako kolibřík, nebo na chvilku vylétl do výše, aby se hned vrátil ke své původní činnosti. Odhadl jsem směr, kterým postupoval od stromu ke stromu a pak jsem si stoupl poblíž jednoho ze smrčků. Králíček se po chvilce objevil, ale místo aby se zastavil v místě, kde jsem ho čekal, slétl na malinký smrček těsně u mě a dal mi tak šanci na fotku i na pozorování. Byl tak blízko, že se mi skoro nechtělo fotit a možná poprvé v životě jsem si ho prohlížel bez dalekohledu a přitom rozeznal každé pírko. Králíčci se lidí příliš nebojí, a proto když uslyšíte jejich tiché hlásky někde poblíž, zkuste se podívat, stojí to za to. >>> Kliknutím na malou fotku si můžete zobrazit králíčka v plné velikosti. <<< J. Stančo 29. března 2004 - Louže na polích Při počasí jaké vládne se na polích tvoří větší či menší louže, nebo dokonce jezírka, která jsou hojně navštěvována mnoha druhy ptactva. U jedné takové jsem během jízdy vlakem uviděl postávat jeřáby popelavé. Zvláštní je, že jsem je viděl podruhé v životě a i poprvé to bylo z vlaku. Tentokrát jsem směřoval do přírody a proto mi nic nebránilo změnit plány a jeřáby si prohlédnout zblízka. Husté sněžení sice nedovolovalo udělat nějakou lepší fotografii, ale na druhou stranu jsem se mohl přiblížit aniž by si mě všimli. Přišel jsem když ještě dospávali a začínali se budit. Velice hlasitě se projevovali a začali hledat potravu. Zjistil jsem, že mají stejné problémy s blátem jako já a co pár kroků ho museli oklepávat z nohou. Pokud někdy jeřáby uvidíte, určitě je poznáte už jen díky velikosti (největší pták u nás) a dobrým poznávacím znakem, podle kterého jsem je poznal i z rychle jedoucího vlaku, je tmavé peří trčící kolem ocasu "na všechny strany". Jeřábi nebyli jediní návštěvnící polních louží a tak jsem mohl například sledovat hejnka lindušek lučních, malých nenápadných ptáčků, které lze nejlépe poznat po hlase. O konipasy bílé jsem zakopával na každém kroku a křoviny v okolí vody obsadili strnadi rákosní. J. Stančo 29. března 2005 - Nenápadný drozd V těchto dnech pozoruji na loukách velká hejna drozdů kvíčal, kteří společně se špačky hledají potravu. Mezi nimi vždy dalekohledem hledám o něco menší drozdy cvrčaly. Mají světlé proužky na hlavě, rezavé boky a spodní stranou křídel, což je viditelné za letu. Cvrčaly u nás hnízdí jen výjimečně, ale na podzim a na jaře pravidelně protahují. 30. března 2002 - Vytrvalý potápěč Objevuje se během března, ale na nezanrzajících vodách ji můžete zahlédnout i v průběhu zimy. Hnízdí na rybnících, rybníčcích s pobřežními porosty rákosu, ostřice ap., v bažinatých oblastech s vodní plochou. Potápku malou častěji uslyšíte než uvidíte, protože se ozývá výrazným "bibibibibi" (rychlá frekvence, ke konci klesá), ale skrývá se v rákosovém porostu a často se potápí. 31. března 2003 - Jaro v lese O víkendu jsme se ženou dali přednost vycházce na zalesněný kopec nedaleko Telče a nelitovali jsme. Les přímo hýřil ptačími hlasy. Stále byly slyšet pěnkavy obecné, monotóním clip-clap clip-clap se ozývali budníčci menší, jakoby smutným hlasem zpívala červenka, švitořivě nenápadná pěvuška modrá, ze smrkových korun jsme zaslechli slabší hlasy uhelníčků a z dálky táhlé kliééé datla černého. Několikrát jsme zahlédli i zaslechli ořešníky kropenaté, kteří již koncem března začínají hnízdit. Typické jsou pro ně horské lesy, ale i ve vyšších polohách na Vysočině se s nimi můžeme setkat. V ostrůvku bukového lesa vyletěl z dutiny po datlech holub doupňák. Dobře byla vidět jeho načervenalá hruď. Za odpočinku na prosluněné pasece se na obzoru objevil tmavý bod, který se přibližoval. S překvapením jsme zjistili, že je to čáp černý. 6. dubna 2004 - Společné bydlení Při cestě bukovým lesem jsem si všiml několika stromů s dutinami. Protože je lokalita obývaná datly černými, nebylo to nic neobvyklého. Méně běžné bylo pozorování holuba doupňáka, který vyletěl z jedné dutiny. Než jsem se stačil vzpamatovat, k témuž stromu přilétl datel a chystal použít otvor asi o půl metru výše. (Foťák jsem měl samozřejmě v brašně a utěšuji se tím, že bych to stejně nestihl.) Velmi pravděpodobně hnízdili oba ptáci ve stejném stromě (doupňák v přízemí a datel v 1. patře) a vadila jim jen moje krátká přítomnost. 9. dubna 2004 - Zarostlý rybníček Když jsem se blížil k malému rybníku na okraji lesa, ozval se nezaměnitelný hlas, který oznamoval přítomnost potápky malé. (Rychle se opakující bibibibibibi potapmala.mp3.) Společně s lyskou černou patří k jeho každoročním obyvatelům. Zajímavější však byl pár drobných kachen, který odletěl od hráze do rákosí. Byly to čírky obecné, a ty jsem zde zaznamenal poprvé. Bude zajímavé sledovat, jestli tady letos zahnízdí nebo šlo jen o zastávku na tahu. 11. dubna 2003 - Zima se vrátila Včera jsem se zastavil na mých oblíbených rybnících nedaleko Dobříše. Byl jsem zvědav na tu ptačí "havěť" která musí v těchto dnech dost trpět. Zima se totiž opět vrátila a tady napadli asi 3cm sněhu. Přijíždím k rybníku a už to vidím. Na břehu napůl vypuštěného rybníka postávají kachny divoké. Zobáky zastrčené pod křídlo a stojí střídavě na jedné a pak zase na druhé noze. Postává zde i osm volavek popelavých, ale ani ony nemají radost ze sněhu a studeného větru. Jen konipásci bílý poletují podél břehu a určitě hrozně nadávají. V místě přítoku kde je jeden z mála kousků volné vody hledají potravu čtyři bekasiny otavní. Ty se tváří, že jim nic nevadí. Postávají tu i čejky chocholaté a přiletěli dokonce dva kulíci říční. Opravdu je všechny lituji, já bych z vytopeného auta na ten studený vítr nevylez. Už se chystám odjet, když nad rybníkem proletí ptáček. Na první pohled bych řekl, že to je vlaštovka. Zvedám dalekohled a opravdu první vlaštovka obecná, chudák vybrala si snad to nejhorší počasí. Zdeněk Chuman, sweb.cz/chuman.zdenek 14. dubna 2006 - Budníček Zpěv budníčka menšího patří mezi hlasy, které se snadno poznávají. Tento malý ptáček navíc zpívá velmi vytrvale hned od příletu počátkem dubna až do podzimu. Jinak je ale vemi nenápadný, stále se zdržuje ve větvích stromů a keřů ve všech typech lesů, zahradách, pobřežních porostech ap. Hnízdo z trávy, mechu a lišejníků si ale staví na zemi. >>> budnicek.mp3 - 87 kB. 14. dubna 2006 - Pěvuška Nepatří mezi obecně známé ptáky. Asi proto, že žije skrytě, je nenápadně zbarvená a také její zpěv je nenápadný. Právě brzy po jejím příletu, kdy ještě není rozmanitost hlasů v přírodě tak velká (mnozí "zpěváci" ještě nepřilétli) je šance její švitoření rozpoznat největší. Pěvuška modrá je velká asi jako vrabec a i zbarvením se mu trochu podobá. Při zpěvu občas sedá na vršcích stromů a keřů, ale jinak se zdržuje v hustém porostu nízko nad zemí. >>> pevuska.mp3 - 55 kB. 15. dubna 2003 - Konečně jaro... Po menší druhé zimě nastal teplý víkend a prostě nešlo zůstat doma. Výlet odstartoval hned na kraji Opavy Bramborníček černohlavý svým zpěvem a nad vodou se prohánějící "moje" první vlaštovka. Začátek byl slibný a tak to i pokračovalo. Budníčci menší se proháněli kde se dalo a k hnízdění se na mnoha místech chystaly kachny divoké. Dvě poštolky si usmyslely přistát na louce poblíž zajíce, který nad tím projevil svou nelibost a vyběhl na ně. Ještě než stihly vyletět do větší výšky, několikrát za nimi vyskočil. I když jde o stránky o ptácích, musím zmínit jednu zajímavost. Procházel jsem pod stromem, když na větev asi metr nad mou hlavou vyskočila veverka. V tlapkách svačinu, do které se hned pustila. Celou dobu mě ovšem sledovala a já se ani nehnul. Když dojedla, odhodila zbytky a upřeně se na mě zadívala. Protože jsem očividně nepochopil co chce, poskočila a začala na mě povřískávat. Stále jsem se nehýbal a tak na chvíli strnula a pak to zkusila znovu, tentokrát s máváním ocasem a bojovným poskakováním. Řekl jsem si, že to stačí a odcházel. Sotva po pár krocích spokojeně kníkla a seběhla ze stromu. Jak byla zaplavena pocitem vítězství nad zahnáním člověka, vrhla se velice rychle na zajíce, který se krčil opodál a doufal, že si ho nikdo nevšimne. Vzal samozřejmě do zaječích. Veverka pak skočila na jiný strom, dát si po té námaze malého šlofíka. Příroda se prostě předváděla a bylo stále co pozorovat a na co se dívat. Ještě před koncem těsně u města se na poli vyrojilo hejno asi 40ti konopek obecných a tím byl celý den zakončen. J. Stančo 15. dubna 2002 - Letecký akrobat Při procházce po polích a loukách nebo v blízkosti rybníků můžeme zaslechnout téměř naříkavý hlas. Když pak spatříte ptáka velkého jako holub s širokými křídly, máte jistotu, že jde o čejku chocholatou. Ta vám může předvést své obdivuhodné zásnubní lety s prudkým klesáním, obratem těsně nad zemí a dalšími ukázkami letecké akrobacie na vysoké úrovni. 17. dubna 2007 - Vítání ptačího zpěvu Koncem dubna a začátkem května proběhne již 15. ročník Vítání ptačího zpěvu (Dawn Chorus Day). Podrobnější informace, místa a termíny najdete na stránkách >>>ČSO. Pro začátečníky nabízím malou domácí přípravu - několik krátkých ukázek hlasů běžných ptáků (*.mp3) >>> budníček menší - opakující se clip - clap, nezaměnitelné >>> červenka obecná - smutný, melancholický zpěv >>> drozd zpěvný - 2x - 4x opakuje motiv a pak ho změní >>> pěnice černohlavá - výrazné zakončení >>> pěnkava obecná - výrazný, hlasitý >>> strnad obecný - ci-ci-ci-ci-cííí 21. dubna 2003 - Vodouš kropenatý V minulém týdnu jsem ho zahlédl několikrát. Vždy u rybníků na bahnitých březích, kde se zdržuje v době tahu. Je to pták velký téměř jako kos s bílou spodní stranou a ocasem, na kterém se dají rozeznat tmavé proužky. Od velmi podobného vodouše bahenního se dá nejlépe poznat za letu. Vodouš kropenatý má tmavou spodní stranu křídel. Později ho můžeme spatřit v lesích blízko vody, vhlkých bažinatých lesích, kde na rozdíl od ostatních bahňáků hnízdí na stromech, často např. ve starých hnízdech drozdů. 24. dubna 2002 - Moudivláček Před několika lety jsem se pokoušel (ne příliš úspěšně) o fotografování ptáků fotopuškou zn. ZENIT. Z tohoto období si vzpomínám na své první pozorování moudivláčka lužního. Při pochůzce kolem rybníka poblíž Telče jsem zahlédl typické hnízdo zavěšené nad vodní hladinou. Dva moudivláčci nerušeně pokračovali v dokončování stavby, i když jsem se přibližoval. Za chvíli jsem už balancoval na silné větvi vrby ve snaze se přiblížit co nejvíce. Ptáci si mne vůbec nevšímali, a tak jsou poslední snímky ze vzdálenosti asi 5 m. Bohužel mírně proti světlu. Vše bylo však bohatě nahrazeno dlouhotrvajícím obdivováním obratných stavitelů. 25. dubna 2003 - Vytrvalá žluna V převážně smrkovém lese navštěvuji občas nevelkou oblast, kde se zachovaly zbytky původního bukového porostu. Tentokrát mne zaujal vršek zlomeného buku, na kterém bylo větší množství čerstvých děr. Při použití dalekohledu jsem mohl pozorovat samičku žluny šedé (nemá na hlavě červenou čepičku) při práci. Vytrvale zvětšovala největší z otvorů a již v něm téměř mizela. Byl to pravděpodobne již několikátý pokus o vyhloubení dutiny. V ostatních místech asi narazila na příliš tvrdé dřevo stromu, který teprve začínal odumírat. 26. dubna 2005 - Tak co je to vlastně za druh ? Teď, v době jarního tahu se může stát, že se pozorovateli zamotá hlava, když uvidí někde na mělčině rybníka postávat skupinku ptáků velikostně stejných, ale docela odlišně zbarvených. Téměř to může působit jako nějaký mezidruhový slet. Ani atlas ptactva nenabídne takové kombinace zbarvení. V takové chvíli jde s největší pravděpodobností o jespáky bojovné, druh naším územím pouze protahující. Právě na svém jarním tahu udivují samci pestrostí a rozdílností zbarvení. Naproti tomu samičky jsou o něco menší a zbarveny mnohem střízlivěji. Na velkou dálku to může někdy působit, jako by se mezi jespáky zamotali vodouši rudonozí, kteří mají ale krom jiného delší zobák. J. Stančo 26. dubna 2006 - Pisík obecný Při procházce kolem rybníka nebo řeky můžete vyplašit tohoto malého zástupce bahňáků (skoro velikosti kosa). Vylétá nízko nad hladinou, rychle pocukává křídly a obloukem se vrací opět na břeh. Když ho uvidíte mezi kameny, v mělké vodě, zřídka na větších mělčinách, můžete si všimnout, jak pohupuje tělem. Včera jsem ho zastihl u malého rybníka. Byl velmi ostražitý a přeletěl vždy na protější břeh, když jsem se chtěl přiblížit na vzdálenost přijatelnou pro focení. 28. dubna 2002 - Strakapoud telegrafista Na poště ve Stonařově mají nového "spolupracovníka". Již asi měsíc využívá strakapoud velký anténu na střeše budovy místní pošty k bubnování, které se rozléhá do okolí. Denně vytrvale buší na úchyt antény k tyči, kde našel nejlépe a nejhlasitěji rezonující místo. Tento daleko slyšitelný zvuk je jistě zajímavou zprávou pro okolní strakapoudy. Menší pochopení pro jeho výkon mají obyvatelé domu. Bubnování se ozývá pravidelně v půl sedmé ráno a stalo se "spolehlivým" budíkem. (Víkendy prý strakapoud neuznává.) 30. dubna 2003 - Kukačka Zrovna jsem neúspěšně pátral po zpívajícím slavíkovi, který mi stále unikal aniž bych ho spatřil, když se mezi stromy rychlým letem cosi prohnalo a usadilo asi 10-12 metrů daleko. Než jsem tam zamířil dalekohledem, abych se podíval, co je ten letec zač, ozvalo se zakukání. Kukačku většinou jen slyším, takže jsem zaostřil abych si ji (tedy jeho, byl to samec) prohlédl. Díky tomu jsem byl svědkem malého zápolení. Jeden z malých pěvců, asi strnad, kukačku spatřil a rozhodl se, že ji vyžene. Divoce na ní nalétával, ale nechtěla se dát a jen po něm syčela. Pak si chvíli odpočinul a znovu. To už kukačka nevydržela a odletěla o kus dál, kde se usadila na drátě. J. Stančo 1. května 2002 - Jaro v Národním parku Podyjí Poznávat ptáky na počátku května je pro rozmanitost druhů velmi zajímavé a v některých lokalitách i nesnadné. Tuto skutečnost jsem si opět potvrdil při návštěvě NP Podyjí. Hned za vesnicí jsem zahlédl prvního letošního ťuhýka obecného (k nám na Vysočinu přiletí až za několik dní) a poprvé se setkal se strnadem lučním. Při vstupu do typického listnatého lesa nad řekou začal pravý koncert ptačích hlasů. Chvíli trvalo, než jsem se začal orientovat. Nejvýrazněji zpívala žluva hajní, z dálky se ozval přelétající datel, opakovaně volalo několik krutihlavů a vytrvalá byla i kukačka. Především nás ale provázely hlasy drobných pěvců (pěnice černohlavá a pokřovní, linduška lesní, budníček menší i větší, dlask tlustozobý, pěnkava, strnad, sýkora koňadra a modřinka a brhlík), které se jen občas podařilo zahlédnout. Téměř po celou cestu byli slyšet budníčci lesní a jeden nám několikrát názorně předvedl svůj zajímavý zpěv při pomalém třepetavém letu. Na kamenech v řece posedával konipas bílý i horský, ze suchých větví olše vylétával za potravou lejsek bělokrký, ale po ledňáčkovi a skorci vodním jsme pátrali marně. Vzácné pro mne bylo i pozorování strakapouda prostředního, ale rozhodně nejzajímavější se nakonec stalo dlouhé sledování nádherné ještěrky zelené. 3. května 2007 - Kulík říční Sice se jmenuje "říční", ale zatím jsem ho vždycky viděl jen u rybníka. Tentokrát to bylo několik malých rybníčků v polích. Při první obhlídce se mi nezdály ornitologicky moc zajímavé. Téměř žádný břehový porost, bez rákosí, na hladině jen pár poláků chocholaček. Kulíkovi stačila nepatrně nižší hladina vody a maximálně půl metru široké bahnité břehy. Když už ho nebavila moje přítomnost, odletěl o pár desítek netrů dále na uvláčené pole a čekal, až odejdu. Podmínky k případnému hnízdění tady neměl úplně ideální, ale třeba to zkusí. Kulík říční je drobný ptáček jen o něco větší než vrabec. Podle černých proužků na hlavě ho dobře rozeznáte od jiných bahňáků. 4. května 2004 - Motáci Bílého dravce, který ladně přelétává nízko nad terénem jsem viděl již mnohokrát. Nejčastěji brzy z jara nebo na podzim. Pravděpodobně se vždy jednalo o samečka motáka pilicha. Tentokrát to tak z počátku vypadalo také, ale jako vždy jsem letícího dravce zkoumal dalekohledem blíže. Na spodní straně křídel byly patrné tmavší skvrny zbarvené i rezavě hnědou a na horní straně měl pták tmavě šedou pásku. Jsou to znaky, které odlišují motáka lužního od pilicha. 5. května 2003 - Bělořit šedý Při vyjížďce na kole po polní cestě jsem zahlédl několik bramborníčků hnědých a splečně s nimi přede mnou odlětěli dva o něco větší ptáci s jasně viditelným bíle zbarveným kostřecem. To je společně s tmavou páskou přes oko (samička ji nemá) hlavní poznávací znak bělořita šedého, ptáka o něco většího než vrabec. Zdržuje se převážně na zemi a létá také nízko nad terénem. Jeho typickým prostředím jsou kamenitá a skalnatá území, ale na tahu jsem ho již několikrát zastihl na polích, nejčastěji na oranici. 5. května 2005 - Bramborníček černohlavý Vídám ho v posledních letech často na nesečené části vlhké louky s vyššími bylinami a několika keříky, kterou si párek těchto drobných ptáčků vybral k hnízdění. Pozorování bramborníčků není obtížné, protože nejčastěji posedávají na vršcích rostlin, odkud vyhlíží potravu (hmyz). Od bramborníčka hnědého, který žije v podobném prostředí, se odlišuje černou hlavou, případně i tím, že nemá bílé proužky na hlavě. 8. května 2003 - Rákosníci Můžeme se s nimi setkat pochopitelně u rybníků s rozsáhlejším rákosovým porostem, ale například rákosník zpěvný může mít k vodě daleko a spokojí se i s porostem kopřiv. Tentokrát jsme rákosníka nejen slyšeli, ale i viděli, což už není tak běžné. U rybníka nedaleko Telče zpívalo několik jedinců rákosníka proužkovaného. Nebylo snadné je zahlédnout, ale nakonec jeden z nich vylezl o něco výše z husté spleti stébel a pokračoval ve zpěvu asi 10 metrů od nás. Byl vidět typický rezavý kostřec i proužky na hlavě. 11. května 2005 - Čekání na ťuhýky Vyhlížím je každý rok vždy od konce dubna. Nejdříve se u nás za domem (v úvozové cestě s šípkovými keři) objevili 29. 4., a nejpozději 13. 5. Letos zatím nic a čekám je tedy každým dnem. Ťuhýk obecný patří mezi druhy, které k nám na jaře přilétají nejpozději. 12. 5. se objevil první sameček (samičky přilétají o několik dní později). 17. května 2006 - Lindušky Na louce u lesa jsem pozoroval dva druhy lindušek. Podle vzhledu je velmi obtížné je rozeznat (štíhlí ptáci velikosti vrabce s trochu delším ocasem, nenápadné šedohnědé zbarvení se skvrnami). Způsob letu se však liší. Linduška luční vylétá ze země a po několika vlnovkách se s roztaženými křídly vrací zpět do trávy nebo na nižší keřík (linduskalucni.mp3 - 219 kB). Linduška lesní sedává většinou na špičce stromu, vyletá vzhůru, v nejvyšším bodě se otáčí zpět a dosedá opět na strom (linduskalesni.mp3 - 58 kB). 18. května 2002 - Remízek Za vesnicí je zdánlivě obyčejný lesík s různě starými břízami, několika borovicemi a bohatým keřovým patrem. Při asi půlhodinovém pozorování jsem zde zaznamenal několik zajímavých druhů ptáků. Po celou dobu jsem sledoval dva lejsky šedé, kteří vyletovali za létajícím hmyzem ze svých "pozorovatelen" na suchých větvích. Zahlédl jsem i pár rehků zahradních (sameček s červenou hrudí, samička nenápadně zbarvena). Lejsci i rehci hnízdí v dutinách a polodutinách, které se jim ve starých břízách pravděpodobně podařilo nalézt. V rozsoše vysokého stromu se na hnízdě střídali drozdi brávníci. Budníček větší sice hnízdí na zemi, ale jinak se zdržuje ve větvích stromů, kde hledá potravu. Občas se ozýval svým zpěvem podobným pěnkavě obecné. 23. května 2003 - Na louce V tomto týdnu jsem si několikrát vyšel na nedaleké louky. Bylo to vždy již pozdě odpoledne. Kromě obvyklých ťuhýků obecných a bramborníčků hnědých, kteří sedávají na vrcholcích keřů a bylin jsem si všiml i lindušky luční. Je to nenápadný pták velký asi jako vrabec, skvrnitý s poněkud delším ocasem. Nejzajímavější však bylo zaznamenání přítomnosti chřástala polního (Crex crex). Ozýval se vytrvale svým drsným hlasem, který zní podobně jako jeho latinský název. Žije skrytě na loukách a polích a spatřit ho je velmi vzácné. Zato jeho hlas bývá večer a v noci daleko slyšitelný. 23. května 2005 - Skrytý obyvatel mokřin Neobvykle na otevřené hladině nevelkého rybníčka plavala slípka zelenonohá. Snažila se překonat volnou vodu a schovat se do porostu u břehu. Protože mezi dlouhými prsty na nohách nemá plovací blány, nešlo jí to moc rychle. Je o něco menší než mnohem známější lyska černá, poznáte ji podle toho, jak pocukává hlavou a ocasem. 24. května 2004 - Hlas z močálu Ani letos jsme nevynechali naši oblíbenou procházku kolem Novořeckých močálů. Jako vždy nás cestou po hrázích provázel hlas kukačky (dokonce jsme ji jednou zahlédli), žluvy hajní, často se ozýval strakapoud velký, datel, brhlík a pěnice černohlavá. Slyšeli a viděli jsme i lejska černohlavého a slavíka obecného. V samotném močálu nás mimo volavek popelavých, hus velkých, poláků velkých, kopřivek a čejek zaujaly hlavně volavky bílé a 2x i přelet orla mořského. Tokající sameček bekasíny otavní sice poletoval za vyššími stromy, ale slyšet byl velmi dobře. (Tedy zvuk, který vydávájí krajní ocasní pera při střemhlavém letu.) bekasina.mp3 27. května 2004 - Zbarvení mláďat Koncem května se již běžně setkáváme s odrostlými mláďaty, která však ještě nejsou zbarvena stejně jako dospělí ptáci. Šat mláďat se často podobá zbarvení samičky a hlava nebývá výrazně zabarvená. (Např. ťuhýk obecný - na mladé si ještě počkáme, bramborníčci, stehlík, hýl a další.) Mladý konipas bílý posedával na kameni v potoce, moc se mě nebál, a tak bylo možné pořídit slušnější fotku. 29. května 2005 - Parukářky Ve smrkovém lese jsem náhodou zaslechl tiché štěbetání a po chvíli rozhlížení našel drobnou dutinku ve smrku asi 1 m nad zemí, ze které téměř vykukovala mláďata žadonící o potravu. Že jde o sýkorky mě napadlo. Ale které? Asi za minutu bylo jasno. Objevila se sýkora parukářka a neklidně poletovala kolem. V nejbližším okolí nebyl žádný vhodný úkryt, a tak jsem poodstoupil o několik metrů a sedl si na zem. To rodičům stačilo. Brzy se osmělili a pokračovali v krmení. 30. května 2002 - Novořecké močály I v letošním roce jsme si neodpustili procházku po hrázích kolem Nové řeky na Třeboňsku. Podle očekávání nás provázely hlasy rákosníků (obecný a proužkovaný), pěnic (černohlavá a hnědokřídlá), budníčků, brhlíka, zahlédli jsme i drobného šoupálka a několikrát i lejska bělokrkého. Žluva hajní se tentokrát předvedla nejen zpěvem, ale i při přelétávání nad hladinou Nové řeky. Na rybnících byli běžní poláci chocholačky, poláci velcí, kopřivky i roháči. Nejzajímavější však bylo pozorování u samotných močálů. Při nízkém stavu vody zde zůstalo jen několik větších "louží", u kterých se shromažďovali ptáci. Čejky, lysky, volavky a poletovalo zde i několik vodoušů rudonohých. Tento zástupce bahňáků je o něco větší než kos a za letu se dají rozeznat bílé okraje křídel a dlouhé červené nohy. 2. června 2003 - Břehule Při nedávné návštěvě Jižních Čech jsme po delší době opět viděli břehule říční. Tentokrát to nebylo v opuštěné pískovně, ale narazili jsme na ně při prohlížení hladiny rozlehlého rybníka dalekohledem. Využily k zahnízdění sesutý břeh ostrůvku a v asi 1 m vysoké hlinité stěně vyhloubily své nory, většinu co nejvýše nad hladinou. Pozorování břehulí bylo ztíženo velkou vzdáleností, která však ptákům v tomto případě zajišťovala klid. 2. června 2005 - Od dutiny k dutině Na obvyklé procházce lesem jsme našli první hnízdo strakapoudů velkých podle hlasitě se ozývajících mláďat. Po 300 metrech nás na další dutinu upozornil křik dospělých ptáků, které jsme vyrušili při krmení. A podobně se to opakovalo dále. Asi na tříkilometrové cestě lesem jsme narazili celkem na 6 dutin s mláďaty. Většinou ve smrcích ve výšce 6 a více metrů nad zemí, v jednom případě v odumírajícím buku. V kmenech bylo vždy více dutin a jedenkrát krmil mladé hned vedle brhlík lesní. 7. června 2005 - Dělá čest svému jménu Slýchám ho každoročně v převážně listnatém remízku za vsí, ale i na školní zahradě se vzrostlými břízami. Drobný ptáček velikosti vrabce zpívá opravdu rozmanitě, dokonce umí i napodobovat jiné druhy a jméno sedmihlásek hajní mu rozhodně patří. Čím více je slyšet, tím lépe se skrývá v korunách stromů. Ten "můj" se přece jen ukázal na okraji jívového keře v dosahu fotoaparátu, a tak můžete vidět i typickou oranžovou barvu rozevřeného zobáku. A ještě nepatrná ukázka jeho pěveckého umění. >>> sedmihlasek.mp3 - 53 kB. 9. června 2002 - Čáp černý Na rozdíl od čápa bílého, který je všeobecně známý, zahlédl čápa černého málokdo. Hnízdí v rozsáhlých lesích, je plachý, a když náhodou spatříme ve vysoké výšce jeho letící siluetu proti světlu, považujeme ho za čápa bílého (č. bílý - jen černé konce a lemování křídel). V letošním roce jsem se s ním setkal dvakrát. Jednou kroužil přímo nad Stonařovem a počátkem června jsem ho pozoroval při lovu na mělčině lesního rybníka. V okolních lesích každoročně hnízdí, takže to nebylo tak velké překvapení. 9. června 2004 - Večer u rybníka V ospalém čase předvečerním navštívil jsem rybník, s plánem počkat až do večera, abych viděl život rákosin v jiné, než mé obvyklé době brzy ráno. Kolem sedmé večerní byl až nezvyklý klid, hladinu nečeřily kachny ani jiní obyvatelé, a nebýt hlasité trojice žluv hajních, snad bych tam i usnul. Teprve s blížícím se západem slunce započaly přesuny. Odstartovali to špačci, kteří v hejnu čítajím asi 20 jedinců poletovali nad rákosím. K tomuto hejnu se stále přidávali noví a noví špačci, takže po necelých dvou hodinách jich vzduchem proudilo odhadem více než pět set. Mezitím si místo k přenocování hledaly volavky, které si názory mezi sebou ujasňovaly hlasitými a někdy i hodně rozlobeně znějícími skřeky. Nad rákosí se naposledy zvedl párek pochopů, a zmatený samec se tak nechtěně dostal do špaččího shluku a dalo mu dost práce se z hejna míhajícího se kolem dostat. Zbytků světla využilo ještě několik vlaštovek lovících těsně nad hladinou, naposledy se jako střela mihnul ledňáček a pak už se vše usazovalo v rákosí. Kolem deváté večer byl již celkem klid a možná by to tak i zůstalo, nebýt jedné nezodpovědné volavky, která se pokusila přistát v místě, kam se usadili špačci. Celé jejich množství se zvedlo se zvukem jaký se ozývá, když náhle zaduje vítr, a přelévali se vzduchem sem a tam. Tak jsem zjistil že jich bylo více než tisíc. Jejich náhlý nástup volavku donutil změnit trasu a ještě z dálky jsem slyšel jak hudruje. I nesměle se ozývající kuňky ohnivé z lesních kaluží to zarazilo. Když se vše zklidnilo, vyrazil jsem lesem k domovu. Těsně před východem z lesa mi ještě na cestu zahoukal puštík a oznámil tak příchod noci. J. Stančo 10. června 2003 - Neviditelný chřástal Za poslední měsíc jsem se několikrát setkal s hlasem chřástala polního a vodního. Bohužel, zahlédnout ho se mi ani v jednom případě nepodařilo. Chřástala polního jsem zaslechl v jeho typickém prostředí, na hustě zarostlé louce s trávou po kolena. Vydal jsem se směrem, odkud se ozval a doufal, že se mi poštěstí ho i vidět. Asi metr od místa, kde jsem ho doufal objevit, se ozval znovu, tentokrát ovšem potichu, spíše jakýmsi syčením a chrčením. Z místa se nehnul a mě napadlo, zda už tam nemá hnízdo a tak jsem ho nechal na pokoji. Chřástal vodní žije v odlišnémé prostředí, v porostech rákosu a podobně. Ukrýt se dokáže také velice dobře. Seděl jsem na kraji rybníka a pozoroval motáky létající nad rákosím, vydržel jsem asi 15 minut a pak se zvedl k odchodu. Ani ne po třech metrech, kousíček od místa pozorování, jsem uslyšel nezaměnitelný hlas chřástala vodního. Samozřejmě z místa hustě zarostlého , takže ani tentokrát jsem nezahlédl ani stín pohybu. Sice mě je výskyt udělal radost, ale vědomí toho, že jsem seděl těsně u něho a neviděl, mi přeci jen tuto radost trochu zkalilo. J. Stančo 11. června 2007 - Co to cvrčí? Většinou je neuvidíte (i kdyby, zbarvení je podobné a skvrny ne moc výrazné), ale jejich hlas je zajímavý, někdy docela hlasitý. Má to jeden háček. Cvrčilky jsou tři a rozpoznat podle hlasu tu správnou vyžaduje chvilku pozornosti. Zde máte malou pomůcku: (kratičké ukázky *.mp3) >>> cvrčilka říční - "dvojslabičné cvrčení", "řezání pilou" - skvrny na spodní straně >>> cvrčilka zelená - v porovnání s c. slavíkovou o něco pomalejší jednotvárné cvrčení - skvrny na zádech >>> cvrčilka slavíková - v porovnání s c. zelenou rychlejší - beze skvrn 15. června 2002 - Na Velkém Rozsutci Před několika lety jsme navštívili Malou Fatru a mimo jiné vylezli i na Velký Rozsutec. Při odpočinku na vrcholu nás zaujal drobný pták velikosti vrabce, který nebojácně posedával okolo a viditelně čekal, co od nás dostane. Když sebral pár drobků ze sušenek, poodletěl prohledávat okolní skalky, ale stále se zdržoval poblíž. (Co kdyby přišli další turisté.) Byla to pěvuška podhorní, drobný pěvec, žijící ve skalnatém prostředí nad hranicí lesa. (Od pěvušky modré, která se však vyskytuje v nižších polohách, se liší tečkováním na hrdle a rezavými boky.) 27. června 2005 - Zpěv noci svatojánské V podvečer noci svatojánské, zachtělo se mi podívat se ven, zaposlouchat se do hlasů nočního života přírody a strávit noc pod širou oblohou. Sbalil jsem si spacák a další (ne)potřebnosti a vyrazil ven z města. Jak jsem se postupně vzdaloval, nahrazoval opilecké pokřikování kolem-se-potácejích koncert některé z poboček opavského žabího sboru a místo pouličních lamp mi na cestu svítily světlušky. Prošel jsem téměř černým lesem a pokračoval cestou dál, abych došel na louku, která se měla stát místem mého noclehu. Hlahol lidského hemžení neutichal ani dál do města a tak měli občasní koncertní mistři spoustu v práce, aby jejich hlas vynikl a ukázal svou kvalitu. V temných keřích drnčely cvrčilky, občas vřískla sova a hustou travou pobíhala malá zvířátka. Příroda samotná byla klidná a tichá jako vždy. Její téměř hmatatelné ticho hned tak něco nezahluší.Na louce jsem se nezdržoval a vyrazil do říše snů. Vydrželo mi to asi tři hodiny. Probudil jsem se, byl stále klid, ale tma noci byla nahrazena stříbřitou září měsíce shlížejícího zamyšleně na pole a lány Opavska. Byl jsem docela čilý a v silném osvětlení už se mi nedařilo usnout. Po chvilce vrtění si mě všiml procházející srnec, kterému jsem pravděpodobně vlezl do revíru a nevybíravým štěkotem dával najevo svou pohoršenost nad mým chováním. Kupodivu se asi za minutu uklidnil, smířil se a odešel. Jeho štěkot mi ale zhasil poslední šanci na spánek a tak jsem se zvedl, sebral svých pět švestek a vyrazil k domovu. Bylo čtvrt na čtyři a právě ten správný čas pro zahájení ranního zpěvu. Z křovin se jako první začali ozývat rákosníci zpěvní a tak trochu nesměle zatloukl slavík. U řeky ještě stále a nebo už zase drnčely cvrčilky a postupně se přidávali další a další pěvci. Kosi, drozdi, pěnice, rehkové, všichni vítali ráno a poslední noční tuláky směřující k domovu. Sice to bylo jen pár hodin, ale i tak mi to prospělo. Takže zase příští rok, v čas noci svatojánské. J. Stančo