Vít Liška  
v_liska@post.cz  

Podzim 14. září 2002 - Podzimní hejna kvíčal Drozd kvíčala u nás hnízdí, protahuje územím naší republiky a pravidelně i přezimuje. Můžeme ho tedy pozorovat celý rok. V největším počtu se ale objevuje na podzim. Již v září se objevují první hejna v počtu desítek jedinců a nejčastěji v říjnu jsem na Vysočině pozoroval někdy i několik set kvíčal najednou. Většinou v blízkosti alejí jeřábů jehož plody jsou v tuto dobu oblíbenou potravou těchto ptáků. Drozd kvíčala je o něco větší než kos, má šedou hlavu a kostřec, skvrnitou hruď a hnědou svrchní stranu těla. 19. září 2001 - Podzimní vycházka do polí Polovina září, občasné přeháňky a zdánlivě pustá pole na Vysočině se nezdají být vhodné podmínky k pozorování ptáků. Při troše štěstí a s použitím dalekohledu může být i taková vycházka zajímavá. Nejhojnějšími druhy bývají špačci, jejichž sevřená hejna se jakoby přelévají při změně směru. Pozoroval jsem i několik stovek holubů hřivnáčů dobře rozpoznatelných podle bílých pruhů na křídlech. Z dravců pak běžně poštolku a káňata, ale i pár motáků pochopů (typický let s křídly do V). Ještě stále neodletěli skřivani a na tahu jsem zastihl skupinky konipasů bílých a bramborníčků hnědých. Z porostu jetele přede mnou vylétla křepelka, která se v tuto dobu již neozývá svými "pěti penězi". Na drátech, vždy trochu dále od jiných druhů, vytrvale vyhlížel kořist ťuhýk šedý. 22. září 2005 - Konec září I v posledních chladnějších dnech stálo za to vyjít do přírody a pozorovat ptáky. Na polích a se již začínají objevovat první hejna kvíčal a s nimi stále jěště špačci, pěnkavy, konipasi bílí a divocí holubi hřivnáči (za letu bílé skvrny na křídlech). Zatím neodletěli také skřivani a zahlédl jsem i vlaštovky (vidličnatý ocas). S poměrně běžnými káňaty je možné si splést samičku (nažloutlé skvrny na hlavě a křídlech) nebo mladé jedince motáka pochopa (celí tmavě hnědí). Linduška luční, která při vyplašení létá v kruzích kolem se tentokrát schovávala v keřích. 24. září 2004 - Ladný let nízko nad zemí Letošní rok byl "rokem motáků". Alespoň v mém případě. Od jara do podzimu jsem pravidelně sledoval 3 druhy (pochopa, pilicha a motáka lužního), které v okolí mého bydliště na Vysočině hnízdily. Na obrázku je pokus o rozfázování letu samce motáka pochopa (bílé konce křídel s tmavými špičkami). 26. září 2002 - Sojky Sojka obecná je známá jako ostražitý pták našich lesů. Na podzim je můžeme častěji pozorovat v dubových lesích a alejích, kam zalétají na žaludy. Když jsem minulý týden procházel krajinou na Vysočině mezi Telčí a Třeští, kde jsou typické remízky mezi poli (v nich občas i nějaký dub), byla sojka téměř nejběžnějším ptákem. Nebylo sice vidět hejna, ale sojky jednotlivě nebo v malých skupinách přelétaly mezi lesíky. Právě za letu si můžeme všimnout bílé barvy u kořene ocasu. Patrné bývá i to, jak se pták "rozhlíží" (otáčí hlavou). 27. září 2004 - Volavky bílé V minulých letech jsem je vídal při svých návštěvách jižních Čech. K nám se určitě zatoulaly také, ale až do letošního roku jsem neměl štěstí. Na jaře mě překvapila jedna ve skupině volavek popelavých a tento víkend jsem sledoval čtyři asi ze 30 m, jak loví na zarostlé mělčině rybníka poblíž Telče. Půlhodinové pozorování nádherných ptáků přerušil teprve náhodný chodec. Volavka bílá je velká skoro jako čáp a u nás se jich objevuje nejvíce právě na podzim. 4. října 2004 - Nenápadná rodinka Začínalo mrholit, u rybníka, kde jindy bývá živo nebylo mimo hejna napůl zdomácnělých březňaček ani pírko, a tak jsem se chystal odejít. Skupinku drobných ptáčků ve větvích vyššího keře jsem nejprve považoval za sýkorky, jen jejich tiché švitoření se mi nezdálo. Byli to moudivláčci lužní. Dva dospělí ptáci ptáci a tři mladí, kteří měli pásku přes oko teprve světle šedou. Typické hnízdo v podobě zavěšeného vaku s malým vstupním otvorem jsem v okolí tentokrát nenašel, ale možná se objeví později, až opadá listí. 4. října 2006 - Podzim na Vysočině Počátkem října je již počet druhů v otevřené krajině výrazně nižší, ale protože je období tahu, můžeme naopak zažít méně obvyklá pozorování. Kolem polní cesty jsem občas vyplašil skupinku strnadů obecných. (Jeden vydržel na šípkovém keři o něco déle a předvedl mi bojovný postoj.) Na rybníku bylo množství březňaček, mladá volavka, ale na rozdíl od minulých let žádné lysky ani chocholačky. Čerstvě zorané pole přilákalo sevřené hejno špačků, kterých se stále držely čtyři čejky a několik vran. V prostředí posečených luk a sklizených polí jsem ještě zaznamenal několik káňat a poštolek, jednoho motáka pochopa, skřivany a holuby hřivnáče - tedy běžné druhy. Nejzajímavější pak byl párek bekasin otavních, které se zastavily na nepatrné mokřině uprostřed louky. 7. října 2002 - Podzim u rybníka Během víkendu jsem se zastavil u soustavy rybníků jižně od Telče. Již z dálky mě zaujala dvojice kormoránů (typický hluboký ponor), kteří se sem pravděpodobně zatoulali z Jižních Čech, osamocený "roháč" a rodinka pěti labutí (dvě mláďata bílá a jedno tmavší). Na hladině byla i skupina poláků chocholaček (kačeři byli již tmavohnědí a ne černobílí jako na jaře) a lysky černé. V říjnu můžete ještě jako já spatřit i strnada rákosního a motáka pochopa. Ťuhýk šedý se objevuje celou zimu, zato pozorování ťuhýka obecného nebylo počátkem října příliš obvyklé, protože většinou odlétá v první polovině září. 10. října 2001 - Strakapoud velký V jehličnatém lese můžeme často najít "stopy" po savcích nebo ptácích, kteří se živí semeny ze šišek. Veverky, myšice a norníci šupiny šišky okousávají, křivky svým překříženým zobákem šupinu rozštípnou. Strakapoudi snáší šišky na vhodné místo (zlomený vršek stromu, štěrbina v pařezu, v kůře borovice ap.), kde ji pevně zarazí špičkou ven a zobákem vysekává semena. Jednu takovou "kovadlinu" pozoruji již několik let. Je těsně nad zemí v kůře silné borovice. Protože strakapoud šišku nechává na místě a vytahuje ji ze štěrbiny až když přinese novou, je možné zjistit, jestli své místo využívá. Stačí při kontrole šišku vytáhnout. 13. října 2003 - Podzimní pozorování Některé ptačí druhy nejsou jednoznačně tažné a část jejich populace u nás může přezimovat. Patří mezi ně i strnad rákosní a linduška luční, se kterými se můžeme setkat během podzimu a zřídka i v zimě. Oba dva druhy jsem zahlédl při své říjnové procházce po okolních polích. Hejno asi dvaceti lindušek při vyplašení neodletělo daleko a mohl jsem je porovnat s o něco většími protahujícími skřivany. Párek strnadů rákosních seděl na vrcholku nedalekého keře. Sameček již měl hlavu zbarvenou šedohnědě (černou má ve svatebním šatě) a podobal se samičce, která má však na hlavě světlé pruhy. 17. října 2002 - Na zahradě Z deštivých říjnových dnů nebylo mnoho příležitostí k delším vycházkám za ptáky. Mnohdy však stačí vyjít na zahradu, do parku nebo jen vyhlédnout z okna. K lidským obydlím se již častěji než dříve stahují některé zimující druhy (např. sýkora modřinka a zvonek zelený), ale stále můžeme spatřit ptáky, ktěří jěště neodletěli nebo u nás přezimují jen částečně. Rehek domácí občas zazpívá svoji "skřípavou" písničku z hřebene střechy, červenka se naopak drží nízko v křovinách. Drobní budníčci hledají potravu ve větvích stromů a keřů a můžeme zahlédnout i drozda zpěvného (svrchu hnědý, spodní strana skvrnitá a nažloutlá). 18. října 2004 - Třeboňsko Pro výlet na rybníky Třeboňska jsem si opravdu nemohl vybrat lepší dobu. Déšť se střídal s mrholením a naopak, a tak mi jen chuť se s oblastí seznámit dodala potřebný elán. V podstatě na každém rybníku se dalo něco zajímavého vidět. Jen jeden, s názvem "Ptačí blata", zel nehledě ke svému jménu prázdnotou. U úplně vypuštěných jsem pozoroval jespáky bojovné a vodouše kropenaté, na okrajích vody rybíků vypuštěných částečně postávaly volavky bílé a někde i husy velké a nejzajímavější pohled byl na dva orly mořské, kteří postávali na písčině vystupující z vody poblíž středu rybníka. Husy jsou sice dost plaché a drží se dál od lidí, ale protože byl tak deštivý den a turisté se neukazovali, sedla si jedna z nich poblíž cesty a tak jsem měl možnost prohlédnout si ji ze vzdálenosti na "dosah ruky" (než vzala do zaječích). J. Stančo 24. října 2005 - Žluna zelená Většinou ji slýchám na jaře v nižších polohách (např. na hrázích jihočeských rybníků, v dubových lesích na svazích Pálavy ap.). Tentokrát jsme procházeli rozsáhlými lesy v nadmořské výšce kolem 700 m blízko Javořice. Žluna nás provázela několik kilometrů. Sedala většinou na vrcholcích stromů a přelétávala mezi nimi typickým letem s hlubokými "vlnami," kdy přitahuje křídla k tělu. Velikost asi jako holub, téměř žlutý kostřec a především výrazný hlas jsou další znaky pro určení tohoto druhu. >>> zluna.mp3 - 31 kB. 27. října 2006 - Podzim v Podyjí Tentokrát jsme navštívili Národní park Podyjí koncem října (>>> Jaro v NP Podyjí 2002). V křovinách u cesty za Znojmem se hemžili strnadi, kosi, sýkorky, červenky a na rozdíl od Vysočiny (kde ubývají) i hodně vrabců domácích. V lese byl větší klid. Pravidelně se ozývali jen brhlíci a občas bylo slyšet ťukání šplhavců. Nejčastěji strakapoudů velkých, ale viděli jsme i žlunu šedou (samec má malou červenou skvrnu na čele), strakapouda malého (jen o málo větší než vrabec), který se ozval svým typickým hlasem podobným poštolce (strakapoudmaly.mp3 - 40 kB) a u nás neobvyklého strakapouda prostředního (červená čepička, podélné skvrny na břiše). Na okraji lesa nás překvapil rezavěhnědý dravec s dlouhými křídly. Hlavně podle hluboce vykrojeného ocasu jsme jednoznačně určili luňáka červeného. Fotografování v mlhavém dopoledni nebylo moc slavné. Vylepšil to až mlok přímo na cestě, na kterého jsme málem šlápli. 28. října 2002 - Strniště V otevřené krajině může být v tuto dobu zajímavým místem rozlehlejší strniště. Potravu tady hledají skupinky a hejna "semenožravých" ptáků, např. konopky obecné a zvonci zelení. Zahlédl jsem i krahujce obecného, který se pokusil zvonky překvapit a některého ulovit. v Přehledném prostředí však nemohl použít pro něho obvyklý nenadálý přepad, a tak byl jeho pokus tentokrát neúspěšný. Zvonci ještě dlouho ostražitě poletovali z místa na místo. Drobné hlodavce zde běžně loví poštolka obecná a káně lesní. Za steným cílem sem směřuje i moták pilich. Bílý dravec s černými konci křídel pomalu létá nízko nad zemí a pokouší se ulovit nějakého hraboše. 30. října 2001 - Kalous pustovka Spatřit za denního světla sovu a ještě k tomu sedící na zasetém poli jistě není obvyklé. Také mi chvíli trvalo, než jsem určil "pustovku". Ouška na hlavě byla opravdu nepatrná, ale dala se rozeznat. Když se pták vznesl, tmavá skvrna na spodní straně křídel mne o správnosti ujistila. 30. října 2001 - Luňák červený S tímto ne příliš běžným dravcem jsem se setkal zatím pouze dvakrát. Poporvé to byl jen okamžik za jízdy autem, ale druhé pozorování jsem si náležitě užil. Luňák kroužil dlouhé minuty nad zoraným polem, občas usedl nakrátko na zem, a pak mi opět předváděl svůj bravurní let za poměrně silného větru. Rozpoznání tohoto dravce je na rozdíl od jiných poměrně snadné. Takto hluboce vykrojený ocas má pouze luňák červený. 30. října 2003 - U Záblatského rybníka Koncem října jsme projížděli nedaleko Třeboně a množství ptáků na hladinách rybníků nás často přimělo k zastavení. Z hráze Záblatského rybníka jsme měli možnost pozorovat lžičáky pestré. Hejno několika stovek ptáků sice odletělo o kus dále, ale i tak se dalo i pouhým okem rozeznat, že nejde o běžný druh kachen. Při použití dalekohledu bylo jasno. Napočítal jsem asi 400 lžičáků a menší množství poláků velkých. Právě v říjnu lžičáci protahují přes naše území v největším počtu. Poznáme je zejména podle rezavých boků a dlouhého zobáku. 6. listopadu 2002 - Nejmenší ? Můžeme se s ním setkat celoročně, ale na podzim a v zimě, kdy se počet ptačích druhů sníží, je větší šance tohoto drobného ptáčka. zaznamenat. Střízlík obecný se však snaží, abychom si ho všimli. Upozorňuje na sebe drnčivým "tr tr, trrrrr", které je ve ztichlém lese dobře slyšitelné, i jakoby "bojovným" postojem se vztyčeným ocáskem a častým podřepováním (podobně jako rehek domácí). Zdržuje se stále nízko nad zemí, nejvíce v lesích, pobřežních porostech a podél potoků. Mnoho lidí jej považuje za našeho nejmenšího ptáka, ale králíčci (obecný a ohnivý) jsou jěště drobnější. 21. listopadu 2002 - Strakapoudi nejen na stromech Strakapoudi patří mezi šplhavce a my si je nejčastěji představujeme při šplhání po silném kmeni stromu. Existuje však jeden druh, který si vybírá spíše větve, i ty poměrně slabé a dokonce i silnější byliny. Může si to dovolit, protože dorůstá přibližně velikosti vrabce. Právě v tuto dobu (koncem listopadu) jsem před několika lety pozoroval 3 strakapoudy malé, kteří se přichytili k již suchým stonkům kopřiv. Po jejich odletu jsem se šel podívat a našel mnoho drobných děr, které při hledání potravy vyklovali. Když se nám bude zdát, že slyšíme poštolku obecnou, je dobré se podívat nejen vzhůru, ale i do nižších porostů keřů a bylin (jsou-li nablízku), protože strakapoud malý se ozývá podobným způsobem. 27. listopadu 2006 - Čížci Za mlhavého dne jsem při procházce lesem neměl moc štěstí. Všude ticho, "nikde ani peříčko." Jedinou výjimkou bylo hejno asi padesáti drobných ptáčků, které s hlasitým křikem kroužilo kolem skupiny olší. Byli to moji oblíbení čížci lesní. Většinou jsou poměrně krotcí a už vícekrát jsem je z několika metrů sledoval, jak vyzobávají semínka z malých olšových šišek. To bylo většinou až později v zimě, kdy měli nedostatek potravy. Na fotce je sameček s jasně žlutým břichem. 30. listopadu 2002 - Čejky Většina populace čejek chocholatých opouští naše území koncem léta a začátkem podzimu, ale přesto se s nimi můžeme setkat i v této době. Asi před týdnem jsem zahlédl nevelké hejno a vzpomínám si, že před několika lety přeletělo 5 čejek nad Stonařovem počátkem prosince. Větší naděje na pozorování je jistě v nížinách u větších vodních ploch než na drsné Vysočině. 2. prosince 2004 - Není káně jako káně Káně patří mezi naše nejběžnější dravce. Koncem podzimu se u nás objevuje jako zimní host káně rousná. Na první pohled si nemusíme všimnout, že jde o jiný druh než celoročně se vyskytující káni lesní. Nohy opeřené až k prstům (rousy) asi běžně zaznamenáme stěží. Je sice o něco světlejší, ale ani to nemusí být rozhodující. Spolehlivějším poznávacím znakem je světlý ocas s výraznou koncovou páskou. 2. prosince 2004 - "Exotický" host Zdá se, že tuto zimu budeme mít možnost častěji pozorovat brkoslavy severní. Z větší vzdálenosti nebo za letu mohou připomínat špačky, ale při pozornějším pohledu si je nemůžeme splést. Ptáků s chocholkou na hlavě není mnoho a navíc brkoslavi nebývají plaší, a tak si je můžeme prohlédnout někdy i z několika metrů. Nějčastěji při konzumování potravy na jeřábech nebo i jabloních. 6. prosince 2004 - Vrabci Obyčejní vrabci? Bohužel i ti přestávají být běžnými. Právě přes zimu se jejich početnost dá registrovat přesněji, protože se zdržují v hejnech. V naší obci je takových několik. Většinou v hustých živých plotech blízko silnice nebo dvorku s drůbeží. To jsou vrabci domácí. Na okraji vesnice tzv. "za humny" se můžeme setkat s vrabci polními. Poznáme je podle hnědé "čepičky" a tmavé skvrny na tváři. V jejich případě vím v nejbližším okolí pouze o jednom hejnu. Nějčastěji je v bezovém keři za kravínem. 9. prosince 2002 - Lesní společenství Mnozí ptáci, i ti kteří se nechystají na zimu odletět, se již koncem léta sdružují. Někdy jsou hejna tvořena jediným druhem (např. čížci obecní), ale často se drží pospolu ptáci různých druhů. V jehličnatých lesích vzniká poněkud volnější společenství drobných přezimujících ptáků. Nejpočetnější je v něm většinou sýkora uhelníček. V korunách stromů s nimi hledají potravu i králíčci nebo sýkory parukářky (méně často koňadry a modřinky). Po kmenech šplhají šoupálci a brhlíci a opodál se často zdržuje i strakapoud velký. Tato společnost se potuluje krajinou až do jara, kdy se začínají tvořit hnízdící páry.