Hlavní zásady se řídí skutečností, že ptáci se orientují především zrakem a sluchem. Pro zdárný výsledek je třeba být nenápadně oblečen, chovat se tiše, pohybovat se zvolna a využívat krytu. Často uvidíte více, pokud budete čekat na vhodném místě.
Pro začátečníky je vhodné začít v zimě, kdy je u nás malý počet druhů a pokračovat s příchodem jara, kdy postupně přilétají další ptáci. Pro pozorování jsou vhodné časné ranní hodiny, naopak se nehodí větrné počasí.

1. Lokalita (okres, obec)
2. Datum
3. Prostředí (les, pole, louka, zahrada, ap.)
4. Velikost (přirovnávejte k této řadě: vrabec, špaček, kos, holub, vrána /dravci - poštolka, káně, na hladině - kachna, husa)
5. Tvar (podle možností délka nohou, ocasu, zobáku, tělo štíhlé - zavalité, ap.)
6. Barva (výrazné barvy na hlavě, hrudi)
7. Chování (např. létá ve vlnovkách, sedí na špičce stromu, potápí se za potravou, ap.)
8. Hlasové projevy (hlasitost, rychlost, rytmus, výška, přirovnání ke známému hlasu nebo zvuku)

Je mládě skutečně opuštěné?
Mláďata některých druhů opouštějí hnízdo dříve, než jsou schopna letu a první dny pouze popolétávají za rodiči, kteří je stále krmí. Pokud nemáte jistotu, můžete je zpovzdálí delší dobu pozorovat a rodiče se většinou objeví. Je-li na příliš frekventovaném místě, můžete je přenést do bezpečí, ale ne příliš daleko (15 - 20 m).
Jestliže je mládě oslabené a opravdu bez rodičů, můžete, jste-li ochotni mu věnovat dost času, se ho ujmout.
Nejčastěji se vám mohou dostat do rukou mláďata drobných ptáků, která musí být krmena téměř pořád. Podle druhu je třeba zvolit náhradní (pokud je to možné i přirozenou) potravu. Nejprve je třeba rozhodnout, jestli jde o ptáka hmyzožravého (usmrcený hmyz) nebo semenožravého (mírně zvlhčené vločky).
Univerzální potravou může být směs nastrouhané syrové mrkve, uvařeného vajíčka a strouhanky z tvrdého rohlíku. Pokud mládě samo nežadoní o potravu, je třeba ho z počátku krmit "násilím" (pochopitelně velmi jemně, abychom mu neublížili).
Co se zraněným nebo nemocným ptákem?
Nemocný jedinec hledá zpravidla úkryt a mívá přivřené oko, zraněný pták se viditelně špatně pohybuje při chůzi nebo letu.
Především je třeba se chránit před možnou nákazou (rukavice, následné pečlivé umytí rukou). Menší ptáky šetrně chytíme např. pomocí kusu látky, kterou přes ně hodíme, jiná situace bude s většími druhy (labutě, čápi, větší dravci ap.), které se mohou nebezpečně bránit. V tom případě je lepší informovat odborníky (veterinární pracoviště, pracovníky ZOO, zprostředkovat kontakt mohou na obecnín úřadě).
Otevřené rány opatrně očistíme a desinfikujeme, zlomeniny fixujeme k tělu obvazem (křídla), zajistíme dlahou (noha). S ptáky se snažte manipulovat opatrně a klidně, jen po nezbytně dlouhou dobu a potom je umístěte stranou, nejlépe do šera.
V každém případě je vhodné se obrátit na zvěrolékaře, zkušeného chovatele holubů nebo drůbeže, případně přímo na některou záchrannou stanici, kde vám jistě poradí odborníci.

• Kontakty na záchranné stanice v České republice na stránkách ČSOP
• Záchranná stanice Dlouhá Brtnice, okr. Jihlava

• Umisťujeme je tak, abychom znesnadnili přístup predátorům (kuny, kočky - kvůli nim také nedáváme pod vletový otvor bidélko), dětem a jiným zvědavcům. Raději výše a na hladké kmeny silnějších stromů, pokud možno mimo frekventovaná místa.
• Vletový otvor orientujeme podle směru převládajícího proudění, tedy na JV nebo do závětří.
• Budky nedáváme na výsluní, určitě ne na vysoké tyče nad korunami stromů.
• Připevňujeme je pevně, aby nehrozilo shození při silném větru.
• Dno budky dáváme vždy mezi postranní díly a přibíjíme ze stran. Dno přitlučené odspodu často odpadává.
• Z vnitřní strany by budka neměla být hladká, aby se mláďata snáze dostala ven.
• Nejvhodnější doba pro vyvěšování je na podzim nebo během zimy.