Vít Liška  
v_liska@post.cz  

Historie Vrabce domácího v Americe

Rok 1927 zaznamenal vědecký předěl v historii druhu Passer domesticus, Vrabec domácí. Zjistilo se totiž, že vrabec domácí není vědecky vůbec the sparrow. Tato novinka byla uveřejněna ve Zprávě číslo 57 Amerického musea přírody. Profesor Peter P. Sushkin z Massachussetského technologického institutu informoval po několikaletém bádání ornitologickou smetánku v technicky náročném, dvaatřicetistránkovém ilustrovaném článku, že po morfologické stránce Vrabec domácí patří ke snovačům, (weaver finch). Zjednodušeně řečeno, slovutný profesor opíral svoji diagnózu o čtyři body.

Zaprvé, kostra je těžší než kostra skutečných vrabců, sparrows, patří, když se na věc nahlédne podrobněji, snovačům.

Dále, anatomicky, má zkostnatělé horní patro, jako snovači ...

Za třetí, mladí vrabci přepeřují na podzim prvního roku, opět, jako snovačovití.

A konečně, jejich hnízdo, když je postaveno v nezakrytém volném prostoru, je svrchu ptáky zakryto a je opatřeno postranním vchodem, což je opět prý typické pro snovače.

Zpráva měla neobyčejný ohlas. Očekávala se i oficiální změna názvu tohoto druhu. Čtvrté vydáni Seznamu severoamerických ptáků, vydaného v roce 1931, orgánu, který směrodatně určuje jak vědecká tak anglická jména ptáků, zareagovalo přesunutím vrabce domácího z čeledi Fringillidae do čeledi snovačovitých, Ploceidae.

Seznam ponechal oficiální anglické jméno jako English Sparrow, i vědecké jméno zůstalo nezměněno. Až pate vydáni Seznamu, z roku 1957 změnilo anglické jméno oficiálně na House Sparrow.

Zpráva profesora Sushkina konečně po dlouhých letech uklidnila jistého známého vědce, který nedal dlouho pokoj, a již v mladém věku 14 let si všimnul rozdílu mezi vrabčími hnízdy a bylo mu to divné. Byl to jistý William Beebe, správce oddělení ornitologie při Zoologické společnosti v Novém Yorku, nadšený sběratel ptačích hnízd. Poté, co získal do své sbírky vrabčí hnízdo, poznamenal si do svého deníku: všechna ostatní vrabčí hnízda jsou otevřena do tvaru misky, jenom hnízdo vrabce domácího je jako koule a má vchod se strany… Proč? ....po odhalení profesora Sushkina v roce 1927 se to konečně dozvěděl.

I ve čtyřicátých letech devatenáctého století zůstal náš vrabec v Americe pravděpodobně nejrozšířenějším druhem. S jedním rozdílem. Stavy kdysi až nemožně hojného druhu se zmenšily na přijatelnou míru. S důsledkem, že bouře protestů pominuly. Dokonce, objevila se znamení, že se mu částečně vrací popularita. Legální rehabilitace se náš vrabec ve Spojených státech dočkal v roce 1960, kdy byl zrušen právě šedesát let starý zákon zakazující jeho dovoz.

Je dokonce humorné si všimnout, že se vrabec údajně i spřátelil s automobilem. Bylo totiž pozorováno, jak v Americe tak v Evropě, jak vrabci prý vybírali uvízlý hmyz z tehdejších automobilových chladičů, které vypadaly jako včelí plástve, a do kterých se za jízdy na jaře a v létě zachytilo spousta hmyzu!

Vojna s vrabci se v druhé polovině dvacátého století, jak se zdá, přesunula na jiné kontinenty.

Zdá se, že zhruba po roce 1950 se snad dokonce několik set let trvající nevraživý postoj lidí k vrabcům všeobecně alespoň v Evropě a Americe pozměnil. Všiml jsem si, že jedna poválečná ornitologická práce z Německa (Makatsch) se při popisu vrabce ještě hlavně zabývá způsoby jeho trávení a vůbec, hubení. Snad to byly ale poslední údaje tohoto typu. Že tomu tak nebylo všude, ...si (třeba) všimneme v jiném seriálu. Ale to se dostaneme do Asie a jde též o jiný druh.

Biologie vrabce, způsob hnízděni, snůška, počet hnízděni v roce, jsou všeobecně dobře známy. Též skutečnost, že se až na výjimky rád zdržuje ve svém rodišti po celý život, v okruhu asi dvou kilometrů, byla mnohokrát dokumentována.

Úspěch vrabce jako druhu

Pozastavme se nyní nad několika pozorováními bedlivých ornitologů, dokumentující pozoruhodnou inteligenci těchto ptáku. Je dokumentován případ, kdy dospělí ptáci vytrvale a obětavě krmili mladého, letu neschopného za jakousi mříží do té doby, než mládě bylo schopno se odtamtud dostat samo. Jinému anglickému pozorovateli byly nápadné návštěvy vrabčího páru do hnízda, ze kterého mělo všechno osazenstvo již dávno vyletět. Trvalo to snad po celé léto. Nedalo mu to a jednoho zimního dne konečně přistavil žebřík a přesvědčil se, proč vrabčí rodiče hnízdo stále s potravou v zobáku, navštěvují. Zjistil ke svému překvapení, že hnízdo obsahuje nebohého vězně, již dospělého jedince, jakýmsi provázkem použitým ke stavbě hnízda, nešťastnou náhodou uvázaného za nožičku. Rodiče tohoto svého potomka neúnavně stále krmili po dobu snad několika měsíců. Údajně nápadná je též jejich čistota, vášnivé koupele jak ve vodní tak prachové lázni, popelení, umožňující se zbavit možných parazitů. Byli spatřeni, jak se koupají i v loužích tajícího sněhu. Nemluvě o lázních slunečních, s roztaženými křidélky, načechraným peřím, prozrazující zálibu v této (ne)činnosti.

Pozornosti neunikly ani hlasové projevy. Zdaleka neodpovídají pouze obyčejnému čimčarování. Tato jejich schopnost se projevila hlavně v zajetí, a zjistilo se, že jejich repertoár v tomto oboru dosáhl značných výkonů … napodobili zvuk tekoucí vody, tóny piana … v Anglii prý dokonce v roce 1717 vyšla knížka melodií, které je možno vrabce naučit! Zejména prý excelovali v přítomnosti kanárů. Z Francie je dokumentován případ, kdy jistý pastor choval v zajetí dva vrabce, otce a syna, naučil je prý několika článkům desatera. Údajně prý komicky působilo, když se hašteřili o potravu, a tu jeden z nich napomínal druhého, Tu ne voleras pas…nepokradeš!…...

Je bez jakýchkoliv pochyb, že tedy úspěch vrabce jako druhu je výsledkem jeho, jak tělesných tak, řekněme, mentálních vlastností. Je bezesporu odolný. Jeho mozek je v poměru k tělu veliký. Schopnost se rychle učit je příslovečná. Bylo prokázáno, že se neobyčejně rychle učí ze zkušeností, nejen svých vlastních. Dovede se soustředit. Je vytrvalý. Je velice opatrný, z dálky dlouho pozoruje jakoukoliv změnu ve svém okolí. Údajně, při pokusech ani po osmi dnech jeho paměť nevykazovala podstatné ztráty.

Nemá smyslu uvádět mapu jeho rozšíření. Je dnes na celém světě, ve všech částech zeměkoule obývaných lidmi. Jeho přizpůsobivost vysvětluje jeho rozšíření i na některých izolovaných ostrovech, kam se dostal jako černý pasažér na zaoceánských lodích. Falklandské ostrovy jsou takovýmto případem. Je stále ornitologicky sledovaným druhem. V roce 2004 si jeho rozšíření obsáhleji všimla například znovu i ornitologická společnost v Texasu. Uvedli, že se dneska na území tohoto státu vrabec vyskytuje všude, díky železnici, vagónům, ve kterých “cestoval”,při převážení zrní mezi městy. Zpráva podrobně vypočítává kde a kdy se vrabec objevil, a uzavírá, že jeho rozšíření probíhalo rychleji, než se předtím myslelo. Že patří k černým pasažérům na zaoceánských lodích jsme již uvedli. Byl pozorován, jak žije i v hloubi dolu, kam se dostal snad v těžní kleci jakýmsi nedopatřením.

Nadšenců sledujících osudy našeho vrabce zdaleka neubývá.

Českým ornitologům je jistě dobře znám přírodopis ptáku od Karla Kněžourka, z doby před první světovou válkou. Náš vrabec má i dnes obdivovatele po celém světě.

Jedním ze světových odborníků je Skot, jistý Denis Summers-Smith, povoláním technik v chemickém průmyslu, ale i nadšený ornitolog, venující se převážně vrabcům. Od roku 1947 kdy se začal zabývat vrabci, napsal o nich do dnešních dob pět knih. Značně cestoval a pozoroval. Snad nejvýznačnější je jeho monografie z roku 1988, ale jeho poslední kniha zahrnuje neobyčejně pestrý průřez a souvislosti ze spolužití, komensalismu, mezi člověkem a vrabcem. Všiml si zmínek o vrabci v Bibli, a to v obou Zákonech. Poznamenal, že až do první světové války byl vrabec servírován jako pokrm, a údajně ještě 16 ledna 1967 si členové jakéhosi vrabčího klubu pochutnávali na vrabci paštice (?) sparrow pie, kdesi v Anglii….poznamenává, že 28. ledna 1997 bylo v Antverpách úředníky zkonfiskováno jeden millión 263 tisíc zmrzlých a pěkně oškubaných a vyčištěných vrabčích tělíček dovezených jako lahůdka z Činy … jiných téměř dva miliony čínských vrabců byly pozastaveny v Rotterdamu celníky, zásilka byla určena pro Itálii … všiml si vrabce v umění, již od zmíněného Catula, přes anglického teologa Bedu Ctihodneho, až po Shakespeara a ještě asi dva anglické básníky….výčet tím zdaleka nekončí, poukazuje na dlouhou tradici užívání vrabčích mozečků jako afrodisiaka, díky již dříve popsaným vrabčím naruživým námluvám … při této příležitosti, Denis Summers-Smith z vlastních pozorování okroužkovaných ptáků uzavírá, že je vrabec prý monogamní. Zde se ale mýlil, moderní metody DNK zjistily, že 10 až 20 procent mláďat v hnízdech nepatřilo otcům, kteří se o ně starali.

Z posledních publikací,je možno jmenovat obsáhlou vědeckou monografii z roku 2006 mající asi 550 stran, Biologie všudypřítomného vrabce domácího, od genu až k jeho populaci (Theodore Anderson, Oxford University Press) … Kniha si všímá přirozeně i jeho nápadného úbytku v Evropě, a klade si otázku, zdali se nejedná o situaci připomínající příslovečného kanárka v dolech, který, jak známo sloužil jako varování možné tragické situace.

Jsou zaznamenány nejméně dva případy smrti “význačných” vrabců. První z nich je z 3. července 1936, kdy byl nešťastnou náhodou zabit vrabec při utkání kriketu v Londýně. Údajně, tento pták je dodnes k vidění pečlivě vypreparován, jak sedí na kouli, která ho zabila. O druhem případu si povykládáme v závěru.

Prudké snížení stavu vrabce bylo pozorováno v posledních snad asi deseti nebo patnácti letech v Anglii. Důvody nejsou dodnes známy, ale pozorovatele si všimli například nápadného rozdílu v současné populaci vrabců v Londýně a v Paříži, kde se jim dodnes dobře daří. Anglické noviny, The Independent dokonce vypsaly před několika lety cenu 5 000 liber, tomu, kdo na tento důvod vědecky vážným způsobem přijde. Pokud je mi známo, tato cena ještě nebyla udělena, ačkoliv se spekulacemi všude jen hemží. Od nedostatku živých plotů v anglických městech, po zavedení bezolovnatého benzinu, a další možné důvody by se daly vyjmenovat. Tajemství nicméně trvá. Tato situace se též odrazila ve zvýšeném zájmu o tento druh, mimo jiné byl náš vrabec prohlášen v několika zemích jako pták roku, a to i v ČR v roce 2003. Čemuž by se Američani před několika desítkami let patrně divili, a Evropané dalších několik desítek nebo snad i staletí předtím, též.

Tímto by se dalo uzavřít naše vyprávění o vrabci domácím v Americe. Je tu ale ještě jeden tragikomický příběh, který nám poslouží jako konečně vhodný závěr. Příběh, který si před několika málo lety cvrlikali vrabci na všech střechách světa!

Jsme v Holandsku, je 14. listopadu 2005. Ve městě Leeuwarden. Ve výstavním středisku, hale. Početná skupina nadšenců připravovala již dlouhou dobu překonaní rekordu ve stavění dominových kostek, čím více, tím lépe. Bude se to ukazovat v televizi. Mezinárodní účast, zastoupeno bylo 12 zemí, televizní přenosy do celé Evropy zajištěny, záznam v Guinnessově knize rekordů očekáván, celá show zaštítěna Endemol productions, též Big Brother Reality show….nějaký populární zpěvák nebo zpěvačka měla porazit první kostku a dát to všechno do pohybu za celosvětového přihlížení. Tím “všechno” se míní hlavně 4 miliony 321 tisíc dominových kostek, rekordní to počet, zastiňující počet z minulého roku, kdy bylo postaveno pouhých mizerných 3 miliony, 992 397 kusů…..

A teď se to stalo. Do haly přiletěl otevřeným oknem vrabec a zcela náhodou se dotkl několika kostek, které se daly do pohybu…4 dny před oficiálním zahájením…..touto řetězovou reakci rychle a nečekaně částečně zničil snad několikadenní dílo mnoha trpělivých a pečlivých stavitelů. Kostek spadlo ale jenom 23 000, jelikož mezi řadami kostek byly údajně jakési mezery….což je teď už jedno.

Organizátory v ten moment popadl záchvat vzteku, chuť po pomstě. Údajně se sháněl expert na vrabce, který by zamezil další “katastrofě” odchytem ptáka. Pokusy jej chytit do sítě ztroskotaly. Dalšímu pádu kostek bylo nutno stůj co stůj, zamezit. Bylo rozhodnuto vrabce zastřelit. Po osmi hodinách pobytu vrabce v prostoru haly se konečně objevil lovec se vzduchovkou, jménem Duke Faunabeheer, a vrabce v rohu místnosti zastřelil. Konec? Zdaleka ne. Začátek.

Vzápětí poté, co holandské televizní a rozhlasové stanice oznámily vrabcův tragický konec, ozvaly se rozhořčené hlasy společnosti na ochranu zvířat, ochrany práv zvířat, ornitologických organizací. S tím, že zabití nevinného ptáčka je mrzký čin v porovnání s nějakou televizní podívanou na kácející se černé kostky. Střelec byl obviněn, ze postrádá respekt před zvířaty. Objevily se návrhy a vypsaná cena 5 000 Euro, pro toho, kdo pomstí nebohého vrabce poražením zbývajících dominových kostek před stanovenou lhůtou. Což se ale nikomu nepovedlo, jelikož byla neobyčejně posílena bezpečnost v objektu. Střelci bylo totiž anonymně vyhrožováno smrtí. Mrtvý vrabec byl předán do Musea v Rotterdamu, kde byl odborně prozkoumán. Šlo o samičku.

Vlivná organizace ochrany zvířat (Dierenbescherming) se postarala o soudní dohru. Státní návladní pokutoval střelce 200 Eury, jelikož byl ilegálně zastřelen příslušník zákonem chráněného druhu. Při této příležitosti bylo poukázáno, že vrabčí populace se z původních odhadovaných dvaceti milionů scvrkla v Holandsku dvacetkrát, na pouhý milión. Onoho 14 listopadu pak ještě bylo o jednoho méně. Po měsíci soudních pří se vrabčí mrtvolka dostala do vlastnictví Rotterdamského musea, kde, pečlivě vycpaná, tvoří součást sbírek. Je znám jako Dominový vrabec. Je prý populární jako hledaný exponát na mnoha ornitologických výstavách.

A tímto příběhem děláme konečně tečku. Doufejme, ze náš šedivý ptáček v průběhu našeho sledování nabyl poněkud na zasloužené pestrosti.

KONEC