Vít Liška  
v_liska@post.cz  

Zima 6. prosince 2001 - Konipas horský v zimě Konipas horský patří mezi ptáky částěčně tažné. Většinou se u nás zdržuje od března do října, ale v některých letech se s ním můžeme setkat i v zimním období. "Stonařovští" konipasi neodletěli všichni naposledy v roce 1990 a jeden tenkrát vydržel i silné lednové mrazy. I letos se stále zdržuje na potoce v obci. Nějčastěji ho vídám na kamenitém úseku potoka pod splavem. 12. prosince 2001 - Podivný obojživelník Když se nad vodou mihne jasně modrý pták, každý pozorovatel ví, že letí ledňáček, ale jen o něco větší, nenápadě zbarvený pták, který žije v podobném prostředí, již takovou popularitu nemá. A to se vám ještě může stát, že zmizí pod hladinou. Pokud si všimnete i bílé náprsenky, je jisté, že jste spatřili skorce vodního. Za potravou se potápí a pod vodou se zachytává o kameny a křídla používá téměř jako vesla. Zůstává u nás i v zimě a hledá na potocích volnou hladinu. 23. prosince 2001 - Krkavec V těchto dnech vyjíždím na běžkách do blízkého lesa a často slýchám drsný hlas, který trochu připomíná štěkot psa. Občas se mi podaří zahlédnout černého ptáka velikosti káně, jak upozorňuje široké okolí: "To jsem já, krkavec velký". V posledních letech se na Vysočině objevuje častěji a pravděpodobně zde i hnízdí. Poznáme ho podle klínovitě zakončeného ocasu. 23. prosince 2002 - Host ze sousedství Již několikátou zimu máme možnost ve Stonařově sledovat ledňáčky říční. Hnízdí několik kilometrů od obce po proudu říčky Jihlávky a se sílícími mrazy k nám přilétají za potravou. V tomto období ještě více vyniká třpytivě modré zbarvení a jejich nízké přelety nad hladinou jsou příjemným zpestřením zimních procházek. 28. prosince 2003 - Krmítko Na mém krmítku se zatím neobjevila ani noha (ptačí), a tak k novému roku přijměte alespoň obrázek, na kterém si začátečníci mohou ověřit své znalosti (ukazovátko) a podívejte se na doporučení na stránkách ČSO - zimní přikrmování ptáků. 29. prosince 2001 - Nenápadný host Na suché stvoly, které vyčnívaly ze závějí, přilétli dva drobní ptáci. Nejdřív jsem jim nevěnoval moc pozornosti. Na 20 metrů bez dalekohledu nebyla velká šance je rozeznat, zvláště když neměli výrazné barvy ani jiné znaky. Pokračoval jsem dál v běžecké stopě. Ptáčci však neodletěli, a tak jsem se začal pomalu přibližovat. Z pěti metrů to již bylo lepší. Nejdříve jsem je považoval za čečetky zimní, ale nezaznamenal jsem ani náznak červeného zabarvení nebo tmavou skvrnu pod zobákem. Až doma se mi (s pomocí atlasů) podařilo určit konopku žlutozobou, která se k nám může zatoulat v zimních měsících ze severu. 2. ledna 2004 - Člověk míní a příroda mění Jednoho svátečního dne jsem se rozhodl nafotit sýkorky, které si na okraji lesa hledaly potravu v listí rozhrabaném vysokou zvěří. Připravil jsem vše k focení a čekal, až se některá osmělí a přiblíží se na dostatečnou vzdálenost. Jedna se už začala přibližovat, když mi přímo do záběru vlétl jako šíp nízkým letem nad sněhem krahujec obecný a onu odvážnou sýkorku si ulovil k obědu. Trvalo to jem několik vteřin než se se svou kořistí rozlétl pryč a zmizel v hustých větvích mladých smrků, ale i ta krátká doba stačila na jeho zvěčnění. Druhým nečekaným překvapením letošních svátků bylo setkání s rehkem domácím. Drtivá většina těchto ptáků putuje na zimu do teplejších krajin a u nás zůstává jen několik zdatných otužilců. Proto jsem si nejdřív nebyl jist, co to vlastně vidím. Teprve když přiletěl na krmítko jsem poznal o koho vlastně jde. J. Stančo 4. ledna 2003 - Divoké husy Jeden z mála slunečných dnů před koncem roku jsem využil k odpolední vycházce. Když jsem zaslechl charakteristické husí kejhání, můj první pohled mířil vzhůru. Klín asi šedesáti hus divokých mířil k severu. Ptáci byli dost vysoko a než jsem stačil použít dalekohled, ještě se vzdálili. Přesto se mi podařilo určit husy velké. Severní směr udržovalo hejno stále jěště několik kilometrů, než mi zmizelo v dálce. Husy velké u nás hnízdí, část populace je tažná, některé přezimují na nezamrzajících vodách. 4. ledna 2003 - Za oknem I z pohodlí kuchyně venkovské chalupy bylo možné pozorovat různé druhy ptáků. Stačilo nasypat na parapet slunečnicová semena. Nejdříve se objevily koňadry a s nimi pár modřinek. Během odpoledne se pak na zahrádce s několika ovocnými stromy shromáždila rozmanitá ptačí společnost. Pěnkavy sbíraly zbytky jen na zemi, zato zvonci a vrabci polní přilétali se sýkorkami nebojácně na okno. Několikrát se ukázal i osamocený dlask, poseděl společně se zvonky na vršku švestky, ale na okno se neodvážil. Poněkud bojácně se projevili dva stehlíci a pro pár semínek přiletěla i ostražitá sýkora lužní (je možné, že to byla sýkora babka - jsou si velmi podobné a přes okno nebyl slyšet hlas). 9. ledna 2005 - Znovu brkoslavi Tak jsem se také dočkal. Zimní hosté v lednu (to je v pořádku), paradoxně za velmi teplého počasí. Hejno asi 40 ptáků se krmilo na nespadaných jablkách u silnice. Pomalu jsem se přibližoval a zkoušel fotit. Bohužel je projíždějící auto vyplašilo a ptáci přeletěli na nedaleký strom. Seděli dost vysoko, čekali a mlsně pozorovali právě opuštěnou jabloň. (Aspoň se mi to zdálo.) Vydrželi to déle než já, a tak jsem se k lepším fotkám nedostal. 10. ledna 2003 - Káně I v zimním období je káně naším nejběžnějším dravcem. I když se nám zdá, že káně lesní je stálý druh, je část ptáků, které vídáme přes zimu hosty ze severu a mnohá "naše" káňata naopak odlétají na jih. Navíc můžeme pravidelně vídat káni rousnou, která zde tráví zimu. Je to typický zimní host. Tzv. rousy (nohy opeřené až po prsty) se nedají z dálky rozeznat, a tak je hlavním rozlišovacím znakem světlý ocas s výraznou koncovou páskou a tmavé skvrny na křídlech. 13. ledna 2005 - Jizerské hory I když to se sněhem není žádná sláva, na horách to ještě trochu ušlo. Hlavním cílem bylo sice lyžování, ale i tak jsem si všímal jaké druhy žijí v zimním horském prostředí. Nejhlasitější z těch, co jsem potkal, byli ořešníci kropenatí, moc jich sice není, ale dobře se dají najít. To třeba datel je sice také křikloun, ale při přiblížení člověka se stahuje do hlubin lesa. Z větších ptáků se dále objevují krkavci a pak tu máme přehršel pěvců. Nejnápadnější jsou křivky při přeletech se svým "kip kip". Někdy na vrcholku smrku zpívají svou píseň a jednou jsem potkal i zpěváka, který si klidně zpíval v letu. Velmi početně se objevuje sýkora uhelníček, králíčci obecní a brhlíci. Pozorné oko odhalí i nenápadně po kmenech poskakující šoupálky. J. Stančo 20. ledna 2002 - Obratný lovec Objeví se většinou znenadání, proletí mezi stromy, přehoupne se přes štít domu a je pryč. Takto může proběhnout setkání s dravcem velikosti hrdličky, krahujcem obecným. Samice je podobně jako u jestřába větší než samec. V zimě často loví drobné ptáky v blízkosti lidských sídel. Jeho krátká křídla mu umožňují rychlou změnu směru. Měl jsem možnost pozorovat několikrát jeho přepad sýkorek na zahradě, sledoval jsem jak ulovil drozda kvíčalu i konipase horského letícího nad potokem. 20. ledna 2003 - Orlovec říční Orlovec říční protahuje pravidelně přes naše území a nějčastejší pozorování jsou z dubna a na podzim v září. Nedávná cesta do Brna mne ujistila i o možnosti zimního výskytu. Na rovném úseku silnice před Náměští nad Oslavou jsem již z dálky zaregistroval velkého světlého dravce na stromě těsně u silnice. Při nižší rychlosti bylo možné snadno rozeznat nezaměnitelnou tmavou pásku přes oko, a tak bylo hned jasné, s kým mám tu čest. 22. ledna 2003 - Velké rojení Les v zimě je na mnoha místech velmi tichý a někdy dá práci najít místo, kde se pohybují ptáci. Nedávno při procházce lesem jsem až po téměř kilometru uslyšel tiché pohvizdování. Po přiblížení jsem rozeznal hejno králíčků obecných a několik sýkorek putujících od stromu ke stromu. Sledoval jsem jejich přesun a uviděl jeden ze smrků, ke kterému se postupně slétali. Ze vzdálenosti asi deseti metrů vypadal jako úl, kolem kterého se rojí včely. J. Stančo 22. ledna 2005 - Moták pilich S tímto motákem se můžeme setkat i v zimě, zvláště je-li mírnější. Při svých toulkách v okolí Telče jsem vlastně očekával, že na něj narazím. Štěstí mi přálo nad rozsáhlým strništěm, kde samička lovila hraboše. Není zdaleka tak nápadná, jako světle šedý samec. Že jde o motáka prozradí typický let nízko nad terénem s křídly do "V" a bílá barva u kořene ocasu. 23. ledna 2006 - Sýkory Na našem území patří k těm početnějším čeledím. Sýkora koňadra - největší domácí sýkora. Vždyť si umí dobře vybojovat i obhájit svůj revír a jiné sýkorky menší než je ona sama dokáže vyhnat třeba z hnízdící budky. Už koncem ledna začíná svůj jarní zpěv, i když jsem ji slyšela zpívat už začátkem ledna. Sýkora modřinka - malá, ale nádherně zbarvená a roztomilá. Černý pruh přes oko působí dojmem malého loupežníka. Na stromech předvádí i akrobatické výkony, žádnou skulinku nenechá neprozkoumanou. Sýkora babka, Sýkora lužní - často se píše, že se dají snadno zaměnit. Zčásti je to pravda, ale vyskytuje-li se na vašem pozorovaném stanovišti jeden z těch druhů a máte-li ho dostatečně prozkoumaného - rozdíl jde vidět na první pohled. Sýkora uhelníček - nejmenší sýkorou u nás. Vesele poskakuje v jehličnatých porostech a vyhledává potravu. Každý pozorný pozorovatel si ji s koňadrou nesplete jak se uvádí. Sýkora parukářka - většinou ji najdeme v jehličnatých porostech, ale objevit se může i v zahradách. Na hlavě se pyšní černo-bílou chocholkou - mohlo by se říci, že patří mezi zajímavé ozdoby lesa. V zimě navštěvuje krmítka, ale v malém počtu než ostatní sýkorky. Sýkora parukářka se zdržuje v horních hranicích stromu, takže se dá snadno přehlédnout, ale nedá se přeslechnout - má výrazné volání. Musíme si přiznat, že sýkorky jsou důležitou součástí přírody a pozorování bez jejich přítomnosti by bylo jako dobrá nálada bez úsměvu ... Misha S. 26. ledna 2003 - Potápka malá Při obhlídce krátkých nezamrzlých úseků řeky Opavy jsem na hladině zahlédl malou skvrnu. Se zájmem jsem se pokusil přiblížit a podívat, jestli jde o nějakého vodního ptáka nebo jen o nečistotu na hladině. Po přiblížení asi na 10 metrů se skvrna ponořila a zmizela. Zrakem jsem přejížděl řeku a ani po minutě se nikde nic neobjevilo. Pak se kousek od místa, kde se ponořila, objevila Potápka malá. Nevěděl jsem, kde se tam po tak dlouhé době najednou vzala. Pokusil jsem se přiblížit více a ona ihned jakmile si mě všimla zajela pod vodu. A zase dlouhou dobu nebylo nic vidět. Až přes objektiv fotoaparátu bylo vše jasné. Z vody jen o malý kousek dál se vynořila malá hlavička. Rozhlížela se na všechny strany, téměř neviditelná. Teprve, když si byla jistá že je čistý vzduch, vyplula jako ponorka na hladinu celá. J. Stančo 27. ledna 2008 - Ťuhýk šedý Hraboš napíchnutý na trnitém keři nebo zavěšený do vidlice je důkazem, že zde loví pravděpodobně ťuhýk šedý. V zimě pak není pochyb, protože ťuhýk obecný, který by menšího obratlovce snad také mohl ulovit přilétá až koncem dubna. V minulých letech, kdy na této lokalitě ťuhýk šedý i hnízdil, jsem nacházel hraboše poměrně často. Jednou po posečení louky až pět najednou. Byli rozvěšení na vrbových keřích nedaleko od sebe. Našel jsem ale i skřivana zaklíněného na suché větvi jabloně, čmeláka na trnce a dokonce jěštěrku visící na bříze. Vždy tak do 2 m nad zemí. 28. ledna 2004 - V mlze Při procházce zamlženým zimním lesem na Vysočině jsem sice nepoužil dalekohled, ale přesto jsem zaznamenal několik ptačích druhů. Daleko byl slyšet datel černý. Za letu - datel1.mp3 a sedící většinou na vrcholku stromu - datel2.mp3. Výrazný byl i hlas krkavce velkého, který poletoval nad lesem - krkavec.mp3. Po několika letech jsem v tuto dobu zaslechl ořešníka kropenatého, který má hlas podobný sojce - oresnik.mp3 a na několika místech se ozvalo i krátké "pokřikování" strakapouda velkého - strakapoud.mp3. 31. ledna 2002 - Čečetka Místy u nás hnízdí, ale protože jde o drobného nenápadného ptáčka, můžete ji snadno přehlédnout. V zimě je naděje na pozorování větší, protože se pohybuje v hejnech a navíc k nám zalétají čečetky zimní i ze severu. Když uvidíte hejno ptáků menších než vrabec, jak v korunách bříz nebo olší vybírají semena, často visí i hřbetem dolů a jsou stále "v pohybu", přemýšlejte o čížcích (zelenožlutá barva) nebo o čečetkách (červená na hlavě a hrudi samečků). 1. února 2002 - Shledání po několika letech Na lesní cestě jsem zaslechl nezřetelné hlasy z vrcholků vzrostlých smrků. Při jejich prohlížení dalekohledem jsem si uvědomil, že jsou obsypány šiškami a hned "mě napadly" křivky. (Naposledy jsem je pozoroval v zimě 1992-93, kdy se zdržovaly přímo v obci a 15. května 1993 již byla vidět odrostlá mláďata.) Po chvíli pátrání jsem měl štěstí. Malá skupinka křivek obecných právě vybírala pomocí svého překříženého zobáku semena. Občas při tom visely i hlavou dolů. Šupinky šišek jsou pak rozštípnuté na dvě poloviny. Výskyt křivek je závislý na úrodě smrkových šišek, při dostatku potravy mohou zahnízdit i v zimě. (Hnízdo je hluboké se silnými stěnami, vystlané mechem a lišejníkem.) 4. února 2003 - Vždy na svém místě Při svých vycházkách do blízkého okolí vesnice mám v posledních měsících o zajímavá pozorování ptáků nouzi. Někdy nepotkám téměř "ani peříčko". Zůstává však jedna jistota - ťuhýk šedý. Skoro pokaždé ho vidím na vrcholku suchého stromu v poli u cesty. V nehorším případě posedává na blízkých drátech elektrického vedení. Část našich ťuhýků na zimu odlétá, ale zato zde přezimují jedinci ze severu. V tomto případě jde pravděpodobně o příslušníka rodiny, která loňského roku hnízdila na nedaleké borovici a suchý strom byl jejich oblíbenou pozorovatelnou i místem porcování potravy pro mláďata. 7. února 2003 - Vltava Cesta po Praze mě o víkendu docela překvapila. Hlavně množstvím ptactva na Vltavě. Kromě běžných druhů se v blízkosti břehu potápěly Potápky malé , na větvích několika stromů posedávali Kormoráni velcí, podél břehu poletoval párek Konipasů horských. Ve velkém počtu také na hladině pluje Polák chocholačka, na mělčinách postávají Volavky popelavé a sem tam je možné spatřit o něco výše nad řekou zakroužit velkého dravce. Na jednom ze sídlišť jsem zahlédl i otužilou Červenku obecnou, která se prozradila pohvizdováním, odlišným od všudypřítomných hlasů vrabců a sýkorek. S trochou štěstí a je možné se dočkat i mnohým dalších druhů, hlavně na řece. Každopádně má i velké město v zimě pozorovateli co nabídnout. J. Stančo 10. února 2002 - Pravidelný návštěvník Již několik let vždy u únoru nebo březnu chodím na blízký kopec, odkud je rozhled na okolní pole a louky a vyhlížím pilichy. I letos nad oraništěm "zasvítil" nízko letící světlešedý dravec (samička je převážně hnědá). Při pomalém letu s křídly ve tvaru písmene "V" pátrá po kořisti (v tuto dobu hlavně hraboši). Moták pilich u nás místy hnízdí, protahuje a může i přezimovat. 11. února 2002 - Tok datlů černých Na Vysočině se zachovaly ostrůvky bukových porostů většinou ve vrcholových oblastech zalesněných kopců. Na jednom takovém místě v blízkosti Telče často vídám naše největší zástupce šplhavců - datly černé. Na velkou vzdálenost se ozývá jejich "kliéé" (sedí) a následné "krikrikrikrikri" (za letu). Tentokrát jsem zahlédl i část jejich toku. Dvojice datlů pokřikovala ve větvích buků, byla vidět honička mezi stromy a zaslechl jsem i bubnování. 12. února 2007 - Předjaří Ve vzduchu bylo "cítit jaro" (to není v letošní zimě nic neobvyklého) a na vhlké pastvině sháněla potravu hejna různých ptáků. Nejpočetnějsí byly kvíčaly a poprvé jsem v letošní zimě viděl větší množství dříve běžných zvonků zelených (asi 50). Z roztroušených keřů slétali na zem strnadi, vrabci polní a mezi nimi i několik jikavců. Teoreticky se zde mohly objevit všechny >>> čtyři druhy drozdů. Mezi kvíčaly se občas zamíchají protahující drozdi cvrčaly - tentokrát ne a drozdi zpěvní ještě nepřiletěli. Z blízkého lesa se ale ozýval melancholický zpěv brávníků. >>> drozd_bravnik.mp3 - 87 kB. 16. února 2004 - Čížek lesní Od časného podzimu do jara vídám čížky v hejnech (desítky i více než sto jedinců) většinou na olších nebo břízách. Tentokrát přiletěli dva čížci ke krmítku se slunečnicovými semeny. Nebyli tak odvážní jako zvonci, sýkorky a hýlové, ale slétali společně s pěnkavami na zem. Sameček má žlutozelenou hruď a černou čepičku na hlavě (fotografie), samička je méně nápadná. 15. února 2005 - Čížci Když jsem se před rokem snažil fotit ptáky u krmítka, byli tam jen dva ostražití čížci. Tentokrát přiletělo hejno asi 50 jedinců a drobní ptáčkové se vůbec nebáli. Více bylo nenápadně vybarvených samiček a mladých ptáků. Převládá u nich zelenošedá, žluté jen trochu na křídlech a velmi málo na hlavě. Hejno reagovalo téměř současně na případné vyrušení, ale brzy se vracelo zpět. Od podzimu do jara můžeme čížky vidět nejčastěji na olších podél potoků nebo na vlhkých místech v lese. 15. února 2006 - Pěnkava jikavec Tentokrát se několik jikavců zdržovalo v zarostlé zahradě, odkud přilétali ke krmítku. (Společně s pěnkavami obecnými, hýly, sýkorami, kosy a zvonky.) Byli poměrně plaší, a tak jsem fotil z větší dálky. I tak je dobře viditelná téměř oranžová barva na hrudi samečka v zimním šatu a šedohnědá hlava. (V březnu a dubnu už má hlavu černou.) Pěnkava jikavec hnízdí v severských lesích a u nás se objevuje převážně na tahu nebo jako zimní host. 17. února 2003 - Drozdi O tom, jak se Drozd kvíčala potuluje po krajině v opravdu velkých hejnech jsem se do této doby pouze dočetl. Teprve v sobotu jsem měl to štěstí vidět to na vlastní oči. Na silnici mezi poli sedělo snad kolem padesáti drozdů, kteří jenom velmi neochotně uhýbali před autem a nepřibrzdit, několik by jich tam asi zůstalo. Ze silnice jen poodlétli a bez známek plachosti sledovali jeho průjezd. Podíval jsem se jak se rozlétávají do stran a uviděl hlavní hejno, po obou stranách silnice, na poli a na stromech, čítající několik stovek jedinců. Prostě kam oko pohlédlo - drozdi. J. Stančo 19. února 2005 - Sýkorka s černou čepičkou Ne tak často jako koňadry a modřinky zaletují ke krmítkům nenápadně šedohnědé sýkorky s černou čepičkou. Protože jsou skoro stejné (sýkora babka má lesklou hlavu), je možné je při jejich pohyblivosti rozeznat hlavně podle hlasu. Sýkora lužní se mi trochu schovávala v hustém keři, ale pak přece jen na chvilku "vykoukla" a hlavně se hlasitě ozývala >>> sykora_luzni.mp3 - 38 kB. 23. února 2004 - Zimní host I když nás na zimu opouští většina ptactva, u vodních ptáků je to spíše naopak. Jedním z druhů jejichž počet se v zimě zvyšuje je Hohol severní. Jak je vidět ze snímku samce, je velice lehce rozpoznatelný a díky bílé barvě je dobře vidět i z větší vzdálenosti. Klidně pluje po hladině a čas od času se ponoří a o chvilku se vynoří jen o pár metrů dál. Když je vyrušen, vyletí rychle se svistem křídel a odsviští si to dál po řece, pokud je nebezpečí vzdálenější, neunavuje se letem, ale jen zrychlí a odpluje pryč. J. Stančo 7. března 2005 - Poslední šance I když je na internetu trošku "přebrkoslavováno" a je možné najít spoustu fotografií a článků, chtěl bych přeci jen ještě trošku zvýšit šance pro ty, kdo ještě "svého" brkoslava letos neviděli. Času už příliš nezbývá, ale ještě stále tu jsou. Brkoslavové létají v hejnkách nebo i velkých hejnech a stačí sledovat kam letí (tedy pokud je člověk rozezná). Několikrát jsem letos šel stejným směrem kudy letěli a zanedlouho jsem narazil na strom, nebo keře, kde se hejno zastavilo. Jak je vidět z fotografie, je silueta brkoslava dobře rozeznatelná a s trochou pozornosti se nedá minout. Jako druhý poznávací znak je hlas, který sice nahraný nemám, ale na stránkách českého rozhlasu si ho můžete poslechnout. J. Stančo 10. března 2003 - Nové Mlýny Po zprávách o nezvykle velkém množství divokých hus, které se zdržují na novomlýnských nádržích pod Pálavou jsem ani já neodolal. Mimo tisícových hejn hus velkých, běločelých (bílá skvrna nad zobákem a tmavé pruhy na břiše) a polních (tmavší zobák) jsme zahlédli i morčáky velké (dlouhý červený zobák) a mnohem menší morčáky bílé. Až téměř k hrázi připlul pár zrzohlávek rudozobých (kačer má vysokou zářivě hnědou hlavu). Na ledě posedávali mořští orli (napočítal jsem jich 11), kormoráni si sušili mokré peří. Zásluhou pracovníků CHKO a jejich stativového dalekohledu jsme viděli i vzácného hosta - bernešku bělolící. Zaznamenal jsme i množství dalších druhů. Hoholy severní, poláky chocholačky a poláky velké, volavku popelavou i bílou, labutě velké, čejky a několik druhů racků. Chvílemi člověk nevěděl, kam dřive zamířit dalekohled. Pro nás z Vysočiny to byl malý ornitologický svátek. 10. března 2005 - Hýl obecný Od podzimu do jara, většinou v menších skupinách se hýlové zdržují v blízkosti lidských obydlí (jako mnoho jiných druhů). Výrazně červená barva samečků je zvláště na sněhu nezaměnitelná. V období hnízdění je už nebudeme vídat tak často. Hýl hnízdí převážně v lesích, často v horských smrčinách.